Dopis Jana Pospíšila ze dne 13. června 1863

26. října 2013 v 0:15 | A. K.
State Mississippi
Psáno dne 13ho června 1863
Moje drahé a mnoho vážené rodiče, bratře a švagrová, moje přání jest, by vás těchto pár řádků při dobrém a stálém zdraví natrefit mohlo, aspoň tak jako i já zdráv jsem. Dále co se mého postavení dotýče, to jest tak řka každej den jináč, jednou tak a podruhé - a o tom dost. Také ti bratře musím dát vědomost, že jsem to psaní, co ty jsi mně poslal 24. máje, obdržel dne 3ho června. A ty hlavičky také jsem obdržel jak bratře pravíš, to bylo 26ho máje. Dále bych vám odepsal hned na to, co jsem dostal dne 3ho června, ale napadlo mě, že jsem vám psal 1ho června - takže můžu počkat, až jak to dopadne s Viksburkem. Ale zase nám jdou zprávy z Iowa sem, divné a jinačí, a že tam lidé strachem umírají, že prý






náš regiment je už nadobro rozbit a že Viksburk nedostanem. Tak vám musím o tom také nějakou zmínku učinit, aby jste snad tak neumírali jako jiní. Jest to ovšem dlouhé čekání, jak vám, tak nám, ale což platno, když se to tak nedá lehce dosáhnout, jako se to řekne. Co, proč a jak, o tom by jsme měli mnoho co hovořit, neboť takové zaječí díry a hrby a zmoliny a festuňky, které se táhnou okolo 9ti mil okolo Viksburgu, ty dají špekulace a nějaké práce, než se může směle do nich pustit. 18ho máje se začalo bombardýrování jak z ručnic, tak z děl a nočního času se všemožně pracuje lopatama, špíčákama a ostatně vše, co se potřebuje a střelba obojí z kvérů a z děl, je po celý čas jak ve dne, tak v noci. Ale naše strana už rebelům zkazila mnoho z pevností a kanonů, tak se už pořád čeká, brzy-li






ta pakáž rebelská se vzdá, neboť jim to jináč neukazuje, než se vzdát, neboť už 2 měsíce žijou z hotového. Nic jim odnikud nepřijde a jen lid ztrácej, za jedno střelbou a za druhé jich mnoho dezertýruje nočního času k naší straně. Ale proto si přec myslejí, že jenkové budou muset odtáhnout, že nevydržej to teplo, až bude dýl v létě, ale marné myšlení! Neboť taková armáda, která pozůstává z 100-tisíc mužů a 700 set děl jak velkých tak m., to není žádně pochybnosti, možná že dostanou hezky brzy na hřbet, tak jako u Černý řeky a jinde a jinde. Dále ti bratře, jak se otazuješ, jak to máme se stravou. Bratře, to je k nepoznání, to by jsme zas měli tuze mnoho co hovořit, ale z toho si člověk musí nic nedělat, jen když vidí, že se předci postupuje dále







a dále, a což postele! Bratře, to bych ti přál vidět jaké skvostnosti. To bys ani nepomyslil - ... Ale když si člověk vzpomíná, jak naši staří praotcové také pracovali o ten drahý poklad, tak to všecko leda jaké jaké protivenství jaksi od člověka odpadne. Aspoň si lidé budou Svobody lepší vážit, když zkusejí, jak draze vydobená jest. O tom dost, neboť nemám kdy. Až dostanem Viksburk, jestli budu živ do té doby, tak vám zase nějaký řádek sdělím. Také si myslíme, až se to dostane, že bude brzy konec vojny. Možná, že se přijdem podívat domů aspoň na 20 dnů, když jináč ne - a to se napiju, že těch pár střevíců, jestli že si pamatuješ drahocenná švagrová, mění ho po pěti.
Ostávám váš upřímný Š. B.
J. P.







* Poznámka k přepisu: Text dopisu je z kurentu přepsán v zásadě aktuálního českého pravopisu, zkomolené a poněmčené tvary slov jsou pro větší srozumitelnost textu nahrazeny vhodnými ekvivalenty. Hovorová čeština je v textu ponechána.

** Kliknutím na náhled první strany dopisu budete přesměrováni na digitalizovaný originál dopisu uložený v State Library of Iowa
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama