Září 2013

Dopis Jana Pospíšila ze dne 1. června 1863

17. září 2013 v 13:39 | A. K.
State Mississippi
Psáno dne 1. června 1863
Moje drahý rodiče, bratře a švagrová, moje přání jest, by vás tyto řádky při dobrém a stálém zdraví natrefit mohly, jako i já až dosud živ a zdráv jsem. Já jsem už od vás obdržel dvoje psaní, 1 13. tohoto měsíce a druhé 20. tohoto měsíce, to jest máje, ale na žádné jsem odpověď dát nemohl až dnes. Zajedno jsem neměl kdy a za druhé jsem si myslil, až jak to dopadne, protože jsme byli pořád na marších a bitvy pořád před rukama jsme měli, jak jsem vám zmínku udal dne 9. máje, když jsme z jedné patálie šťastně vyšli, to jsme vám poslal pár řádků, tak nevím, jestliže jste je obdrželi aneb ne. Tedy vám musím oznámit, jak se nám vedlo od té doby. Tehdy jsme táhli zase k nějakému městu jménem






Rejmond, ale drahý přátelé, to byl marš, horko a déšť takový, že jsme až po kolena v blátě šli a místem po pás vodou. Bylo to ovše trošku nepříjemné, ale když jsme se tam dostali, tak jsme byli zase radostí naplněni, neboť už byl náš prapor na kort house. vystrčen po vítězství. To bylo 12. máje. A odtud zase dál, to jest k městu Jackson, to jest kapitál státu. Tam jsme čekali tuhou patáliji, ale naše divize, která pozůstává z 8mi pluků, ta byla vzadu, tak jsme se ani do města Jackson nedostali. 13ho máje tam byla porážka a my jsme 13ho v noci byli v rebelskejch kasárnách v ležení a ráno přiletěla novina k jenerálovi, že je Jackson náš, aby se vrátil ke městu Rajmond nazpátek, tak jsme zase byli jako znovuzrození. Co lidu padlo to nemohu určit, ale zlý to nebylo, protože tam naše







strana pochytala mnoho rebelů a kanónů. A teď zase k Černý řece, ale než jsme se tam dostali, tak byly dvě patálie, v kterých jsme se také vynacházeli. První byla u Edward´s Depot, to byla tvrdá rvačka od 10ti hodin r. až do 6ti večír, ale dobře to dopadlo. Rebelů tam bylo 40 tisíc a nás asi 50. Tam jsme rebelům vzali 17 kanonů a rozbili jsme je rebelové nadobro a pochytali asi 6 tisíc - to bylo 14ho máje. Odtud zase dál u Černý řeky byla zase velká rebelská armáda, ale což platno, zase dostali na hřbet. Tam zase jsme jim vzali 17 velkejch kanónů a rebelů tam pobili tuze moc a pochytali 7 tisíc. Ale z jakejch šerednejch dír a hustejch lesů jsme je vyhnali, to je na podiv, že se to tak dalo dokázat. Tam jsme je vyplatili, oni si zapálili železnickej most, tak když jsme se na ně sesypali, tak oni už nemohli přes most utýct,







tak vběhli do řeky a skoro všecky se potopili. To bylo 16ho máje. Teď zase ve Vicksberku, tady se začala patálije 18ho máje a zase jsme se v ní vynacházeli. Dne 24ho máje, to jest 6tej den boje, to jsme byli jen naše divize v takovém ohni, že jsem to jak živ neviděl. Od 10ti hodin r. až do 6ti večír, že hrom a krupobití ať je jak chce velké, to je nic proti tomu. Také vám musím dt na vědomost, že Mejlou Strým od kostela je zabit a Kristián Klainecht, to jest švagr, také, a Martin Svidenský také, ten je z naší kumpanije. Dále od té doby se jen pořád bombardýruje z kanonů, to jest ze zadu, a z předu zase z kanonových lodí. Těch je zde 28 a pořád dnem nocí do města a do festuňku házej. Máme je už tak obklopený, že se vrtnout nrmůžou a kanonů jsme jim už také mnoho našima kanonama zhubili. Tak se pořád čeká, brzy-li se vzdají. Od dneška jak to bude dopadat nevím, ale naději pevnou mám, že to bude dobře, jestli to dočkáme.

John Pospishil




* Poznámka k přepisu: Text dopisu je z kurentu přepsán v zásadě aktuálního českého pravopisu, zkomolené a poněmčené tvary slov jsou pro větší srozumitelnost textu nahrazeny vhodnými ekvivalenty. Hovorová čeština je v textu ponechána.

** Kliknutím na náhled první strany dopisu budete přesměrováni na digitalizovaný originál dopisu uložený v State Library of Iowa.

Dopis Jana Pospíšila ze dne 9. května 1863

15. září 2013 v 23:40 | A. K.
State Mississippi
Psáno 9. máje, 1863
Mnoho a draze vážení rodiče, bratře a švagrová, pořád čekám den po dni, že od vás nějakejch pár řádek obdržím a ono nic, tak s přinucením musím sám. Já jsem vám psal dne 5. dubna a 16. dubna a nic, žádnou zprávu nedostávám. Od Franty Vitouškova jsem dostal 27. dubna, když on mně řekl, že prý je švagrová trošku nemocná. Dále co se mého postavení dotýče, já jsem chvála Bohu až dosavad živ a zdráv a jsem vesel, třebaže jsem už také byl ve velkém nebezpečenství. 30. dubna a 1. máje jsme zde měli jakejsi neobyčejný bál, který se otevřel v 8 ráno a trval do 11ti a podruhé zas v 9 večír až do 11ti. To bylo na řece Mississippi, to bylo 8 kanonovejch lodí, které v sobě obsahovaly 75 ohromnejch a neobyčejnejch kanonů, ty prášily z řeky do festuňku a z festuňku zas na ně. To bych vám přál vědět





a slyšet, jak se všecko třese. To je ukončení jedné bitvy a druhá to následovala nás, když jsme byli převáženi na parníkách z Louisiana státu do Mississippi státu, to jsme nafasovali na 5 dní potravy a teď jsme mašírovali od 1né hodiny s poledne až do 1 s půlnoci, kdež na nás nepřítel v nenádálosti vypálil. To jsme nevěděli ani odkud to přichází, tak jsme se skovali do takových jam a zmolin, až se zpozoruje, jak se postavit máme. Na to ale přijela naše patrije, tak jsme v noci ani nevylezli, naše patrije jim počala zatraceně stápět, neboť jich padlo po jedný ráno 16 lidí a 2 koně, tak museli retetýrivat a přestali na nás pálit, to trvalo od 1h s půlnoci až do 3 do ráno a ráno jsme dostali zase pomoc, ale Rebelové taky, tak se zas otevřel bál o 8. h. ráno a trval až do večera. Ale přec jsme šťastně vybojovali, neboť rebelů leželo 4krát tolik jako nás a co jsme pochytali, to je víc.






Tak se počítá, že pochytaných asi 3 tisíce a zabitých taky asi tolik a ještě jsme jim vzali 7 aneb 8 kanonů. Tak se čeká, že je ta armáda, která se s námi potýkala, skoro zničená. Tak jsme šťastně obdrželi město jménem Port Gibson a festuňk, ten byl jen takový kopec a u samý vody měli kanony zazděný a to jsme jim rozprášili, tak je také náš. To bylo asi 55 mil pod Vigsburkem. Teď zas čekáme jeden bál každou chvíli. Ještě bych zapomněl, z našeho regimentu je zabitých 6 aneb 7 a 10 neb 11 poraněných. Nemůžu určit jménem kteří, ale ze Šrejdrovy kumpanije je Minář Henderson poraněn a John Hwittington od kostela je zabit a z naší kumpanie je raněn první lajtnant jménem John Francisko a jinej žádnej. Páni generálové








byli srdnatí, neboť pořád ve vohni jezdili jako když hrom bije. Náš pan generál jménem Kar, ten když viděl, jak tam po každé ráně padali, tak vzal do ruky klobouk a otáčel okolo hlavy a křičel tejk that jů Godem son of bičes. Dále počasí zde máme pěkný, ale trošku tuze teplý. Korna kde je sázená, ta je už na 3 střevíce vysoká, ale všecko se to zhuntuje, nebo taková armáda něco zajme, když se přistěhuje. Dále přání moje jest, aby vás těchto pár řádků při dobrém a stálém zdraví vynatrefilo. Ostatně tam pozdravuji bratra a švagrovou u řeky a pana Šváchu a dcery jeho a Rohlenovy a Lorencovy na východě a Skalskýho, všecky.
John Pospishil
Brzká odpověď bude se čekat.







* Poznámka k přepisu: Text dopisu je z kurentu přepsán v zásadě aktuálního českého pravopisu, zkomolené a poněmčené tvary slov jsou pro větší srozumitelnost textu nahrazeny vhodnými ekvivalenty. Hovorová čeština je v textu ponechána.

** Kliknutím na náhled první strany dopisu budete přesměrováni na digitalizovaný originál dopisu uložený v State Library of Iowa.