Únor 2013

Dopis Jana Pospíšila ze dne 16. dubna 1863

28. února 2013 v 14:20 | A. K.
State Louisiana Psáno dne 16. dubna 1863.
Drahé rodiče, bratře a švagrová, já jsem od vás obdržel psaní dne 12. tohoto měsíce a velice jsem se potěšil, když jsem v něm četl, že jste ještě dosavad živí a zdraví a že si nenaříkáte a také že jste ty peníze obdrželi. Dále, co se mého postavení dotýče, já jsem také ještě dosavad živ a zdráv a jsem veselé mysle, neboť se sem do Louisiany státu pořád vojsko stěhuje, tak možná, že se ani třeba nestane žádné krveprolití. Také generál Grant prej ani nechce, aby se nám tak doráželo, že to bude lepší, když se tam vymořejí hladem. Dále nového vám nemám co psát než toliko to, že dne 13. tohoto měsíce jsme měli tuze krásnej čas. To jsme dostali takovej déšť, že jsme v noci leželi jen tak asi o neb 9 coulů ve vodě. To byl pořádnej fon, hluku dost, a také nějaký Godem vyletěl. To jsme si povídali, jen kdyby někdo tam od nás z Iowy přišel, co by -....-(sic) Dále také bych rád bratře věděl, jak ti také koně sloužej a jaké počasí tam máte, neboť včera sem do Louisiany přijel náš spoludruh jménem Franc Muzik z Iowa City a pravil, že tam byla velká zima, když odjížděl. To bylo dne 9. tohoto měsíce. On byl na felábe. Dále mně také bratře pověz, jakej to tam máte spolek založenej, má to bejt českej spolek,


jak mně Franta Vitoušků psal, že mají českej spolek založenej, že pozůstává z 50ti oudů, ale nic mě nevysvětlil co a jak - to stojí jen, že že bude pokračovat pro Unii, tak jsem si z toho nemohl vybrat. Také tě bratře prosím, jestli ti to nebude obtížné, kdybys mně mohl poslat za 25 centů těch hlaviček na psaní, bude jich 8 za 25 centů. Neboť tady stojí jeden 10 až 15 centů, tak by mně to bylo zavděk. Dále, jak jsi mně bratře psal, co s těma penězi máš dělat, já také nevím, jak by bylo dobře dělat,ale když se ti nenajde jistej člověk abys jich mohl půjčit, tak je nech ležet, ať už z nich nic nejde. Alespoň se neztratěj, třeba že já to také cejtím, že je to jakési obtížné pořád se o ně starat, ale když mně to Pán Bůh dá někdy dočkat a přišel zase domů, tak to zase spořádáme. Také mně piš, jak se tam bratrovi u Řeky vede, jaké kšefty vede a jak mu slouží prám, jestli mu ho voda nevzala, protože jsem slyšel, že prej se topil, ale jakou příčinou nevím. Dále také , jak se vynácházejí Skalskej, jak se jim tam líbí, také jak se tam mají Šváchovi mně pověz, jestliže jsou holky už některá vdaná a neb ne.
Ostatně vád tam všecky pod ochranu toho svrchního odevzdávám až do shledání.
Adresu pište takto, John Pospishil, 22 Reg Iowa Voll. Co K.,
J. Pospishil, camp near Vicksburg, La.



* Poznámka k přepisu: Text dopisu je z kurentu přepsán v zásadě aktuálního českého pravopisu, zkomolené a poněmčené tvary slov jsou pro větší srozumitelnost textu nahrazeny vhodnými ekvivalenty. Hovorová čeština je v textu ponechána.

** Kliknutím na náhled první strany dopisu budete přesměrováni na digitalizovaný originál dopisu uložený v State Library of Iowa.

Dopis Jana Pospíšila ze dne 5. dubna 1863

28. února 2013 v 14:14 | A. K.
State Louisiana, psáno dne 5. dubna 1863
Drahé rodiče, bratře a švagrová, pořád čekám den po dni, že snad od vás nějakou zprávu obdržím, jak se tam dosud vynacházíte, aneb jste-li živí a zdraví, aneb ne. Jest mně to velice divný, že pořád nic, nebo%t jsem vám psal hned zpočátku března a dosud jsem žádnou zprávu nedostal. Dále také vám musím dát na vědomost, že se v Iron Mountain už nezdržujem. Tam odtud jsme mašírovali 50 mil k řece Mississippi, do města jménem St. Genevieve. Tam jsme sedli na parník a jachali jsme dolů a dolů a pořád dolů,až jsme se ocitli jen 15 mil od Vicksburgu, kdež jest pořádná armáda, pohromadě je nás zde 170 tisíc. Přál bych vám to vidět, drazí rodiče, takovou sílu lidstva, koní a kanónů. Ani si člověk neumí pomyslit, co se za rok změní, kam se za rok dostat může a jak se s jedním zatočí. Teď, ale vám nemůžu o ničem velkou zprávu dát, jak to s Vicksburgem dopadne, protože teď jsme jako slepí, nic se nedozvíme co a jak, až když už jsme na cestě. 3. tohoto měsíce, to jest právě na Velký Pátek, jsme vymašírovali do patálie, a když jsme byli asi 6 mil, tak jsme měli sedat na parníky a do Vicksburgu a on nepřijel, tak jsme se zase domů vrátili. Tak nevíme, kterou hodinu zae na nás přijde z ničeho. Drazí rodiče, nemám tak strach, jako z nemoci, neboť tady vojsko tuze stůně, z těch pinulek, které lítají okolo uší, jako když prší, z těch si tak mnoho nedělám, jen když trefí, aby byl hned konec - neboť jsou zde doktoři hovada, nic nerozuměj a potom neuváženost hrozná. Dnes právě umřel jeden z naší kumpanie a stonal jen 5 dní. Byl to jeden Angličan.

Také vám musím dát vědomost, že jsem vám poslal v tom prvním psaní 10 dolarů a zas v tom druhém jsem vám poslal 20 dolarů, ale těch 20, to po expresu do Cedar Rapids. Tak dosavad nevím nic, jak to dopadlo, jestliže jste je obdrželi, aneb ne, jak toto obdržíte, tak mně zkrátka odepište. To bylo asi 5. března. Dále také vám musím dát vědomost, jaký počasí zde máme, teplo a sucho a stromoví je už odkvetlý a všecko to jaksi podivně kouká jináč než tam v Iowě, také vám se musím pochlubit, že jsem už také viděl divnou zvěř, medvěa a jiné a jiné. Teplíčko se okazuje jakési shnilé, dnes je už tak, jako v Iowě v červnu. Rád bych s vámi někdy byl a trošku poseděl a pohovořil, ale když jináč nemohu skrze tak velkou vzdálenost, která jest okolo 1 100 mil čítaná, tak aspoň perem pár řádek jednou za čas musím vám poslat. Také mně dejte nějakou známost o bratrovi a švagrové od řeky, jak se jim tam vede, Také vám musím dát vědomost, že jsem zde aneb na cestě mluvil s Christiánem Kleinknechtem a on mě neznal, až jsem mu pověděl, kterej já jsem. A Bil Mičl, cos ty bratře s ním mluvil v Rapicích, ten zde také byl, on už s regimentem není, je na parníku. Adresu piště takto, Camp Milligons, Bend, La,22 Reg Iowa Voll. inf, Co. K. Brzká odpověď bude očekávaná.
John Pospishil





* Poznámka k přepisu: Text dopisu je z kurentu přepsán v zásadě aktuálního českého pravopisu, zkomolené a poněmčené tvary slov jsou pro větší srozumitelnost textu nahrazeny vhodnými ekvivalenty. Hovorová čeština je v textu ponechána.

** Kliknutím na náhled první strany dopisu budete přesměrováni na digitalizovaný originál dopisu uložený v State Library of Iowa.

Dopis Jana Pospíšila ze dne 27. února 1863

26. února 2013 v 21:38 | A. K.
Psáno dne 27. února 1863
Drahý bratře, na vědomost tobě dávám, že jsem si poslal 20 dolarů po expresu. Adresu jsem musel postavit do Cedar Rapids, protože expres do Banner Valley nejde, tak tě bratře prosím, kdybys byl tak hodný a do Rapids došel a co od nich přijde, platit, tak vyplať. A to psaní, co jsem tobě psal dne 26. února, v tom jsem také poslal 10 dolarů na zkoušku, tak mně brzce odepiš, jestliže ti to nebude obtížné. Bez toho ti to bude divný, proč jsem je neposlal všecky pohromadě. Já sjem si nedůvěřoval, že se tak brzo k železnici dostanem.







Protož tobě musím také na vědomost dát, odkud jsou poslaný, z Iron Mountain, To jest místo tuze maličké, i dále je v něm aneb okolo něho tuze velká síla železné rudy, je taková slejvárna zde, na to to je hezký podívání. Dále nevím, jak zde budem dlouho, až se dostanem jinde, tak vám zase budu psát.
John Pospishil
Pozdravuju také bratra a švagrovou u řeky.











* Poznámka k přepisu: Text dopisu je z kurentu přepsán v zásadě aktuálního českého pravopisu, zkomolené a poněmčené tvary slov jsou pro větší srozumitelnost textu nahrazeny vhodnými ekvivalenty. Hovorová čeština je v textu ponechána.

** Kliknutím na náhled první strany dopisu budete přesměrováni na digitalizovaný originál dopisu uložený v State Library of Iowa.

Dopis Jana Pospíšila ze dne 26. února 1863

24. února 2013 v 23:54 | A. K.
Psáno dne 26. února 1863
Moje drahé rodiče, bratře a švagrová, zase jsem se potěšil, když jsem od vás dne 24. tohoto měsíce psaní obdržel a v něm četl, že jste všichni živí a zdraví. Musím vám oznámit, že jsem ještě až dosud zdráv, ale co se mého postavení dotýče, teď je to každej den jináč, neboť jsme dne 27. ledna z Rolla vymašírovali do města jménem West Plains, tj. 125 mil. Tam jsme byli vyplaceni za tři měsíce. Dostali jsme 45 dolarů. Odsud zas do Thomasville - 40 mil, odsud zas do Eminence - 60 mil, odsud zas do Pilot Knob - 80 mil, to jest dohromady 300 mil. Ale jak se to mašíruje, to jsem vám udal zmínku předešle, jaké krkosrázy a marastě jsme přešli a divné a jiné věci, které leckdo neuhlídá. A jaké noclehy, to je podivný, bláta po uši a teplo a zima a jináč leda jak časem nouze




a časem hojně. Teď asi pojacháme na Vicksburg, ale nevím, jak se tam dostanem, neboť jsou tak cesty zlý, že to není k vymluvení. 4 měsíce byly uplynuly, co jsme leželi v Rolla a ledas jaké věci jsme viděli a zkusili, ale nic proti tomu marši, to jsme nevěděli, ani jaká vojančina jest. Teď bratře mně píšeš, jestli nemám peníze, že mně pošleš. Já mám peněz dost. Raděj bych poslal nějaké domů, ale pořád nemůžu dostat příležitost a nevím, jak to bude, jestli se nedostanem k železnici. Dále také bratře o těch penězích píšeš, abych ti dal zprávu, jak to máš udělat. Já ti uctivě děkuju, že jsi se mně o ně postaral, a když se ti nenajde jistej člověk, tak je upotřebni sám, jen si všecko dobře poznamenej, co jsi kde zaplatil za mě,






však to u mě neztratíš. Nemějte mi za zlé, že píšu tužkou, neboť nemám kdy běhat po inkoustě, Adresu pište tak, jako prve, Saint Louis, Mo, to follow the Reg. 22 kompanie K, Iowa Voluntýrs. Teď vám posílám prozatím 10 dolarů na zkouškum jestli dojde, aneb ne. Ostatně vás pozdravuju a zůstávám Váš upřímný syn, bratr a švagr.
Pište mně hned, jak toto dostanete.












* Poznámka k přepisu: Text dopisu je z kurentu přepsán v zásadě aktuálního českého pravopisu, zkomolené a poněmčené tvary slov jsou pro větší srozumitelnost textu nahrazeny vhodnými ekvivalenty. Hovorová čeština je v textu ponechána.

** Kliknutím na náhled první strany dopisu budete přesměrováni na digitalizovaný originál dopisu uložený v State Library of Iowa.

Dopis Jana Pospíšila z ledna 1863

24. února 2013 v 23:25 | A. K.
Psáno dne 180. (sic)1
Moje drahé rodiče, bratře a švagrová, velice mě to na mysli lehčí, že od vás žádnou odpověď nedostávám na to psaní, které jsem vám dne 13. prosince odeslal. Tak nevím, jestli že jste ho neobdželi, aneb co v tom vězí, anebo jestli že se v nějakém smutném stavu nevynacházíte. Také jsem vám v tom psal, že si posíláme ty fajnový kabáty, já Horák, Bednář, Beneš, do Iowa City, na pana Dostála byla psaná adresa. Tak mě také dejte zprávu o tom, jak to vydapá, jestliže jste ho obdrželi, co jste od něho zaplatili. Teď co se mého postavení dotýče, já jsem chvála Bohu ještě až dosavad živ a zdráv a jináč to ještě uchází, svátky vejroční jsme měli tuze fajnový teplo a sucho.






Sníh jsme ještě neviděli, ale asi 15. tohoto měsíce, to jsme dostali co proto, to pršelo tak, až nám všecko v boudě prolilo. A co na vartě, to byl každej jako myš, to bylo." Zatraceně" jedno za druhým lítalo, až se hory zelenaly. To se také řeka Mississippi tak zbouřila, že se ani naše vojsko nemohlo pro prudkost vody na druhou stranu, to jest na polední stranu2 přeplavit, museli zůstat na místě. Teď jsme dostali zprávu, včera večír sém přišlo psaní od našich krajanů, kteří také se tam vynacházeli u Richmondu, Fredericksburgu, atd. To byli hoši čeští, ti nám psali, jak se jim vedlo na marších, co slepic a hus a dobytka pokradli a snědli. Ale naproti tomu zas co potřebovali sebou to všecko na zádech nést museli, jako boudy, atd. a 16 dní mašírovali. A kdyby to aspoň v Iowě bylo, ale zde je to něco





jiného, když člověk zde z krkosrázu na krkosráz, kámen a pařez a nic jiného pod nohama, než to. Ti hoši povídají, ten 16. den, že již se jim zdálo o čertu, když v nohách měli puchejře jako dvaceti tolary. My už jsme již tají byli tej cti, když jsme mašírovali 9 dní, že když přišla noc, tak měli někteří puchejře. Ale to ještě ušlo, když jen člověk nemusel jít po večeři na vartu a to až do rána. Stranu války to vypadá tak, jednou pobijou a vyženou naši rebelskou rotu a podruhé rebelové vyženou a popálej naše, jak se to stalo minulý týden. Naši vyhnali a opanovali jedno místo a jeden festuňk3 a keler4. A za 3 neb 4 dny zase rebelové chytli od naší armády asi 800 mužů, asi 500 mezků i s vozama a co kde bylo, všecko popálili. Protože







to sebou vzít nemohli, tak to aspoň zničili. Velkého pokroku to nemá. Jak se zdálo, když se sežene ještě 6 000 mužů, pak tu rebelovinu rozbijoum ale to jen proto, že naši generálové nemají nic jiného na starosti, než samý kratochvíle, pití, tance, holky, atd. A když se musejí postavit do boje a prohrají, tak to vytočejí kličkou, že nebyli dost přichystaní, že je rebelové přepadli. Ostatku bych vám měl dost co psát, ale myslím si, že zas podruhé bude něco novějšího, tak prozatím. Ostatně vás všecky pozdravuju, jestli živi jste a zůstávám váš věrný syn
John Pospishil

Také pěkné pozdravení na pana Šváchu a holky jeho a na pana Rohlenu. Také se bratře ptáš, jak to vypadá s tím naším ležením. Takto.






Toto jest naše stavení. Takto se slehneme v noci, do každého toho šráfku si lehne jeden mezi ty dvě linie a na prostředku to kolečko, to jsou kamna. Ta bouda je asi 13 neb 14 střevíců vysoká4. To bych vám přál vidět to večerní slehnutí, jak hezky to vyhlíží, ale málo kterou noc jsme pohromadě, protože musíme pořád přes den na vartu ve dne v noci, to je pořád stejný.















1
V tomto případě poněkud nejasná datace. V digitálním archivu State Library of Iowa je dopis špatně zařazen do listopadu 1862. Jan Pospíšil v dopise zmiňuje dopis odeslaný 13. prosince a pojednává o bitvě u Fredericksburgu, jako o novince, což nás posouvá minimálně do druhé poloviny prosince 1862. Později je v dopise zmínka o výročních svátcích, což jsou v zimním období zajisté Vánoce, což dopis posouvá na konec roku. Ovšem v dopise dále stojí zmínka o dešti asi 15. tohoto měsíce. Z toho lze usuzovat, že již nějaký ten den od 15. uběhl a Pospíšil si již není datem jistý. Pokud si vypomůžeme dalším dopisem Jana Pospíšila, zde uvádí, že 27. ledna odmašírovali z Rolla. Je zřejmé, že o opuštění výcvikového tábora by Pospíšil věděl minimálně den předem, ale v tomto dopise zde žádná zmínka o plánovaném opuštění tábora není. Proto si dovoluji tvrdit, že tento dopis vznikl někdy mezi 18. a 25. lednem 1863.
2 Jih, ve staré češtině též poledne - je to směr Slunce na severní polokouli v poledne v zenitu; odtud i název "polední strana".
3 Pevnost nebo pevnostní vězení
4
Zřejmě něco jako zákop, či opevnění
5 1 střevíc = 31,6081 cm. Vzhledem k tomu, že 13 střevíců odpovídá 411 cm (14 střevíců = 442 cm), je nepravděpodobné, pokud nedošlo k písařské chybě, že tato míra uvádí výšku boudy. Patrně by se mohlo jednat o její průměr.

* Poznámka k přepisu: Text dopisu je z kurentu přepsán v zásadě aktuálního českého pravopisu, zkomolené a poněmčené tvary slov jsou pro větší srozumitelnost textu nahrazeny vhodnými ekvivalenty. Hovorová čeština je v textu ponechána.

** Kliknutím na náhled první strany dopisu budete přesměrováni na digitalizovaný originál dopisu uložený v State Library of Iowa.

Dopis Jana Pospíšila ze dne 13. prosince 1862

22. února 2013 v 14:11 | A. K.
Psáno dne 13. prosince 1862
Moje drahé rodiče, bratře a švagrová, velice jsem se potěšil, když jsem od vás psaní dne druhého tohoto měsíce obdržel a v nem četl, že se při dobrém a stálém zdraví vynacházíte. Teď, co se mého postavení dotýče, já jsem ještě chvála Bohu dosavad živ a zdráv a dobře se mi vede. To, co jste mně psali, že jste slyšeli, že jsem byl tuze nemocný, to není pravda. A teď , že p. Mudroch přijede na dovolenou k Vánocům, to taky není pravda, jak ty mně bratře píšeš. Teď bude jiná dovolená, teď jsme přijeli z marše dne 7. tohoto měsíce a vyjeli jsme 28. listopadu, tak ro trvalo 9 dní. To jsme vyprovázeli vozatajstvo, to proto že jest to nebezpečné pustit takovej transport bez vojska, nebo jich bylo 30 fůr pohromadě. V každém voze jsou 3 páry mezků a magacín velkej, tak kdyby to rebelové byli chytli, tak by si byli pochutnali. To máte vidět, jaké cuky toho jezdectva jest, kolikrát jich jede až 200 pohromadě. My jsme byli asi 70 mil, když si to člověk trochu na mysl předloží, tak to vypadá tak, jako by se ta vojna teprv počínala. Nemějte mně za zlý, že tak špatně škrábu, za jedno neumím a za druhé je trošku špatnej stůl, neboť nemám než můj pinkl a na tom musím psát.

Teď jsme dostali nařízení od generála, že pomašírujem pryč do Arkansasu, kde byla velká bitva dne desátého tohoto měsíce, ale naše strana přeci zvítězila.. Teď se ještě hurá o Richmond, až ten bude náš, tak už to potom půjde. Tady se praví, že se to do dubna skončí, ale ještě se to tvrdit nemůže. Také mně piš, co tam o tom mým stavu vojenském ti zbabělí držej jako j.ž. H. B. vedle tebe atd., kteří by rádi ve svobodné zemi žili, ale pokusit se o to, to ne, aby si ji vydobili. Jen tlachat darebně a jinému se posmívat, to jo; stranu láce a drahoty píšeš, že tam draho co máte koupit, ale zde teprv je draho dvakrát tak jako bylo v Iowa City a ještě to není k dostání. Taky se ptáš bratře, jak tady ten svět vypadá. To vypadá takto, jako jel na poušť, z krkosrázu na krkosráz. Ale taky jsme už viděli pěkný borový les; a počasí jsou tady pořád pěkný, sucho a teplo. Sníh jsme neviděli od té doby, jak jsem ti prv psal, to bylo 25. října, ale byly nějaký mrazy v noci. A stranu našeho ležení, jak se ptáš, jestli nám není zima , to není protože nás je v jedný boudě 20 person a kamna máme v prostředku. Ale tuze se teď nevyležíme v noci, protože musíme bejt na vartě, vždycky přes den to obejde na každého. Stojí nás každou noc 72 person. A když jsme byli

na marši, tak jsme museli v noci stát vartu jednu míli od kempu na každé straně, aby kdyby se rebelové přihnali, mohlo se vystřelit a dát znamení, že se něco stalo. Také jsme už byli jednu noc vzhůru ve frontovém postavení, protože také rána na hlídce vyšla, a to bylo právě o půlnoci. Ale nic nebylo takového, ten muž, co stál na hlídce, slyšel šustot v lese od prasete a on myslil, že to je rebel, tak po něm vystřelil. Musím vám také oznámit, že jsem si tady také dal vykládat karty a ten muž mně povídal, že tam u vás mezi lidma mám nějaký peníze a o ty peníze, že mě jeden kněz, anebo nějakej starej člověk chce připravit. Tak si domýšlím, jestli to není asi p. Kún, a nebo P.W. Teď takjé vám dávám na vědomost, že si pošleme domů ty fajnový kabáty, asi 15. nebo 16. tohoto měsíce, já, Josef Horák a Karel Bednář a Venzl Beneš pohromadě. Až budete mít nějakou příležitost jít do Iowa City, tak se přeptejte u paní Mudrochové, ona o tom bude dobře vědět, protože p. Mudroch také si ho pošle, ale na koho bude adresa, to já nevím. Co od něho přijde platit, tak zaplaťte. My zde nebudem od toho platit, protože oni nám povídají, že nevědí, co to bude koštovat. Až budete odpisovat, tak pište na adresu zas jako prve, ať já jsem kde chci, to mě všude najde.

Také mi dejte na vědomost, až budete odpisovat,jestli tam do Banner Valley přišlo na p. Jana Horáka, to jest mladého Horáka, psaní, jestliže ho tam na poště zastanete, tak ho vezměte a doneste mu ho a řekněte mu, aby ho přečetl, co tam v něm je nového. Já to vím dobře, ale Josef Horák chce, aby to taky tam u vás lidi věděli, co mu píše, jak mu se tu líbí, že se tak špatně s jeho otcem srovnává. On se do Missouri psal, že tam má s Honzíkem velký rozbroje a naříkal sobě. Ostatně vám nemám kdy psát, mohl bych psát třeba celý týden, co jsem viděl. Také jsem zde slyšel, že prý na východu švagrová, to jest mladá Ženíšková, je tuze nemocná, že ji pozdravuju i švagra a Jiříka Lorence, kmotra na východu a Rohlenovy a bratra a švagrovou u Riveru a ostatně všecky známý a zůstávám váš věrný syn až do shledání

Jan Pospíšil
Brzká odpověď bude se očkávat, co tam nového. Také pěkné pozdravení na p. Šváchu a holky jeho.



* Poznámka k přepisu: Text dopisu je z kurentu přepsán v zásadě aktuálního českého pravopisu, zkomolené a poněmčené tvary slov jsou pro větší srozumitelnost textu nahrazeny vhodnými ekvivalenty. Hovorová čeština je v textu ponechána.

** Kliknutím na náhled první strany dopisu budete přesměrováni na digitalizovaný originál dopisu uložený v State Library of Iowa.

Dopis Jana Pospíšila ze dne 20. listopadu 1862

21. února 2013 v 16:30 | A. K.
1862
Psáno dne 20. listopadu

Moje z nejmilejších rodiče, bratře a švagrová, velice jsem se z toho potěšil, když jsem dne 14. listopadu od vás psaní obdržel a v něm četl, že všichniživí a zdraví se až doposavad vynacházíte. Pročež dej Bůh, aby vás těchto pár řádků zase natrefilo jako prve. Byl bych vám odepsal hned, ale neměl jsem to akorát z ruky. Musím vá, také na vědomost o sobě dáti, že také až dosavad živ a zdráv jsem a dobře se mi vede, dělat dalece není co. Jen jednou za den se cvičíme a to ani ne každej den a jeden den v týdnu jdu na vartu, to jest 8 hodin ve 24 hodinách.




Tu zmínku o tom dobytku, jak jsi udělal, že bys mi toho Johna prodal, to jest all right a nebo dobře. Ale o peníze se nemusíš zrovna starat; jak jsi psal těch 8 dolarů, že mi chceš sehnat teď po Vánocích, až budeš moct. Také mi piš, jak je tam tuhý draftování u vás. My jsme slyšeli zde, že ve Wisconsinu draftujou. Také jsme si žádali o noviny do Racinu a už jsme také 3 čísla obdrželi. Je nás do toho spolku 20 Čechů. Dali jsme jeden každý 12. 1/2 centů na 6 měsíců. Také mi podruhé postav do psaní, jestli že jste dostali všecky ty šaty z Iowa City, bylo toho pár bot, pát střevíců, fusekle, soukený gatě, červená







košile a bílá košile a ta zelená kazajka. Ostatní ani akorát nevím. Také mi piš, jak je tam u vás draho. Stranu hospodářství to mě těší, že si chválíte kukuřičnou úrodu. Také vám musím podotknout, co se zde v našem regimentě dne 18. listopadu přitrefilo, všecky oficíři se odebrali do města, to jest jedna míle od toho místa, co se zdržujem a tam se hodně napili a přišli domů v noci a všecky se pokřičeli až do bití. Tak ještě nevím, jak to dopadne, měl bych o tom hodně co psát, ale musím toho nechat až dále.









Adresu pište tak, jak jsem vám poprvé psal.
John Pospishil
22. Regiment Iowa, Co. K.
vol. Camp Rolla.
Také mně brzy odepiš, nebo je to zde cosi nového, když přijde psaní. To psaní, co jsi mně poslal, nebylo dobře adresírované.

John Pospishil









* Poznámka k přepisu: Text dopisu je z kurentu přepsán v zásadě aktuálního českého pravopisu, zkomolené a poněmčené tvary slov jsou pro větší srozumitelnost textu nahrazeny vhodnými ekvivalenty. Hovorová čeština je v textu ponechána.

** Kliknutím na náhled první strany dopisu budete přesměrováni na digitalizovaný originál dopisu uložený v State Library of Iowa.

Dopis Jana Pospíšila ze dne 1. listopadu 1862

21. února 2013 v 1:31 | A. K.
1862
Psáno dne 1. listopadu

Moje rozmilí rodiče, bratře a švagrová, velice jsem se potěšil, když jsem dne 30. října pozdě večír od vás psaní obdržel. Byl bych psal znova 31., ale měli jsme velkou parádu. Bylo nás 1 regiment infanterie a 1 kavalerie a měli jsme velkou prohlídku, to jest inspection of arms. Ale velice mně to bylo divné, když jsem ve vašem psaní uslyšel, že jste moje psaní tak dlouhuneobdrželi, protože každý psaní za 4 dny je tam. Ostatně nemám nového mnoho psát, jen tolik, že jsme se zas přestěhovali na jiný místo, ale není to daleko od města Rolla. Musím vám také oznámit, jaká zde byla zima, dne 24. a (2)5. října v noci, napadlo asi na 6 coulů sněhu, teď ale je zas tak teplo a sucho, že se jen práší. Velice mě to potěšilo, když jsem četl, že se ve zdraví všichni vynacházíte. Já také dosavad chvála Bohu ještě živ a zdráv jsem


a vesele žiju. Taky bych rád věděl, jak se Vitoušek měl ke zprávě, jestli jste obdrželi nótu a jestli jo, tak od kterýho času a do kterýho. Taky píšeš bratře, že jsi ty moje voly prodal a že jsi ty peníze půjčil, všechno je to dobře, jen jestli, že jsi dostal dobrou jistotu na ně. Taky píšeš, že bys mi rád koupil nějakýho volka, to kdybys ho koupil, tak bys mi musel psát, co to bude přes zimu stát, to budou 4 kusy, a když si to vyčítáš, tak mi to postav do psaní. Taky děláš zmínku o těch bounty order penězích, že mají srážku, abych ti řekl, co s něma máš dělat. Já jiného nevím prostředku než takového, abys je půjčil v čem je lidi budou chtít vzít, a nebo aby jsi s něma něco tvého zaplatil, dej je zač možno, ale když je půjčíš, tak já tě prosím, aby jsi je dal do jistejch rukou. Taky bych rád věděl, jestli že jste obdrželi





ode mě portrét, co jsem vám poslal ze St. Louis, když jsme byli pohromadě s Honzou Malým a Fairantem. Píšeš, že jsi s nima mluvil v Rapicích1, také mně piš, jak to snima vypadá, mají-li obšití na deky a nebo ne. Do bitvy, si myslím, že tenhle měsíc nastávající ještě nepůjdem, proto, že je všecko vojsko odsud pryč, jsou zde jen 2 regimenty, jeden kavalérie a 1 infanterie, tak my jsme zde jen pro samou vartu, aby se sem nic nemohlo vetřít. taky jsme slyšeli, že 28. regiment iowskej dasavad v Iowa City a že také dělá hrozný komedie, v noci, že tam kradou krávy a co se dá dělat. Taky jsme slyšeli, že prý je tam v Iowě tuze mokro, že pořád prší.






Taky se vám musím pochlubit, jakej krásnej život máme, nic neděláme už 14 dní, odření tak nechodíme jako tam u vás, ručičky máme každej jako kněz bílý a měkoučký; taky jsme slyšeli, že prý tam u vás pořád verbujou na vojnu, taky jsme slyšeli, že prý se dal John Vydra v Rapicích na vojnu. Teď také budem dostávat nějaký peníze, poslal bych vám nějaký, ale ještě teď se nemůžu vydat. Až jestli jich dostanem, tak vám nějaký pošlu.
Ostatně vás všecky pozdravuju a zůstávám váš upřímnej
syn, bratr a švagr

Také mi odepiš, jestli se tam mnoho holek povdalo a hochů poženilo. Pozdravuju tam také na východě Lorencovy, bratra a švagrovou u Riveru. Pozdravuju Rohlenovy. Ještě bych zapomněl, jak se tam Šváchovy vynacházejí. Adresu piště tak, jak jsem vám psal poprvé.




1
počeštělý výraz pro Cedar Rapids

* Poznámka k přepisu: Text dopisu je z kurentu přepsán v zásadě aktuálního českého pravopisu, zkomolené a poněmčené tvary slov jsou pro větší srozumitelnost textu nahrazeny vhodnými ekvivalenty. Hovorová čeština je v textu ponechána.

** Kliknutím na náhled první strany dopisu budete přesměrováni na digitalizovaný originál dopisu uložený v State Library of Iowa

Dopis Jana Pospíšila ze dne 9. října 1862

21. února 2013 v 0:15 | A. K.
Psáno 9. října 1862

Moje nejmilejší rodiče, bratře a švagrová,
těšilo by mě, kdyby Vás těchto pár řádků při dobrém a stálém zdraví vynatrefilo. Já, chvála Bohu, ještě dosavad zdráv jsem a dobře se mně vede, minulý týden jsem byl trošku darebný, ale již to přešlo. Ptali by jste, kde jsem, já teď zůstávám v Missouri, asi 125 mil jihozápadně od St. Louis, právě na tom místě, co se držela vojna roku 1861 za generála Sigela. Ten rebely odsud vyhnal, je to takové skalnaté hornaté místo, atd. Ptali by jste se, jak se mně vede? Až dosavad dobře, v boji Když se přijde ze cvičení, to se nic jiného







nedělá, než samý odpočinek, vyležíme se dost. A stavení máme pěkný, pro pět osob jedno, to je jen z plátna udělané, to nepromokne, pokud tuze neleje. A když začne kapat skrz, tak je z toho hodná sranda. A postel máme taky pěknou, to si jdeme k potoku a nařežem si volšovýho listí a to si rozdělíme pod sebe a na to houně, a tak jsme jako v kalamáři. A stravu mám taky dobrou, jeden den maso hovězí a druhej den vepřový a suchary a chleba a kafe černý sladký a polívku masovou a rýži. Ostatně vám nemám co důležítějšího psát. Teď jsme taky slyšeli z Iowa City, z jednoho psaní, že je v Iowě taková řeč, že přijedem zpátky, ale nechýlí se k tomu. Ostatně vás všecky pozdravuju a zůstávám Váš upřímný syn a bratr a švagr. Pozdravuju taky bratra a švagrovou u Riveru1.







1 Tento pozdrav patří bratru Josefovi a jeho ženě Markétě, rozené Ženíškové, bydlící u toku Cedar River (viz VLHA, Marek, Dopisy z války Severu proti Jihu, str. 71

* Poznámka k přepisu: Text dopisu je z kurentu přepsán v zásadě aktuálního českého pravopisu, zkomolené a poněmčené tvary slov jsou pro větší srozumitelnost textu nahrazeny vhodnými ekvivalenty. Hovorová čeština je v textu ponechána.

** Kliknutím na náhled první strany dopisu budete přesměrováni na digitalizovaný originál dopisu uložený v State Library of Iowa

Jan Pospíšil

20. února 2013 v 16:54 | A. K.
Jan Pospíšil (nebo také John Pospishil) se narodil v roce 1837 v Novém Kamenci1 do evangelické rodiny familianta2 Josefa Pospíšila a jeho druhé ženy Františky. V roce 1855 se většina rodiny rozhodla odejít za oceán. Do Ameriky odešel s rodiči nejen Jan, ale i nejstarší syn Josef, zatímco prostřední syn František s manželkou za nimi dojel o dva roky později. Pospíšilovi začali plavbu za svým novým domovem v Hamburku, odkud jejich cesta do New Yorku trvala 45 dní. Odsud se přesunuly do Banner Valley v Iowě. Zde již v této době byla menší česká komunita zahrnující i příbuzné Pospíšilových, rodinu Lorencovu. Pospíšilovi začali hospodařit na farmě, jejíž předválečná hodnota byla odhadnuta na 780 dolarů, z čehož můžeme usuzovat, že šlo o menší hospodářství, na americké poměry spíše podprůměrné. Pospíšilovi, stejně jako i ostatní zdejší čeští evangelíci navštěvovali místní německý luteránský kostel, na jehož stavbě také participovali. Od roku 1860 se české evangelické komunitě v Banner Valley podařilo získat českého pastora Františka Kúna.

Po vypuknutí občanské války se rok po jejím začátku, konkrétně 16. srpna 1862, Jan Pospíšil přihlásil v Iowa City k 22. iowskému pěšímu pluku a podepsal službu v armádě po dobu trvání tří let, nebo do konce války3.Stejně jako ostatní Češi sloužící ve zmiňovaném pluku, byl zařazen do roty K. Po několika dne od zapsání do armády vyplul 22. iowský pluk parníkem do St. Louis a odtud do města Rolla v Missouri, kdě absolvoval základní vojenský výcvik. Po čtyřech měsících v Rolle byl pluk začleněn do Armády jihovýchodního Missouri (Army of southeast Missouri) a posléze se připojil k oddílům generála U. S. Granta při obléhání Vicksburgu. Po pádu Vicksburgu byl 22. iowský pluk odvelen do Texasu k výkonu strážní služby, poté dva dny strávil ve Washingtonu, odkud byl převelen k armádě generála Sheridana do Virginie. Zde se pluk zúčastnil tažení v Shenandoah Valley a posléze konal strážní službu. Pluk byl rozpuštěn po vypršení tříleté lhůty 25. července 1865 v Savannah v Georgii. V průběhu těchto tří let bylo zabito 114 členů pluku, dalších 136 mužů podlehlo různým onemocněním.

Rok po válce se Jan Pospíšil oženil se Sofií Stříteckou, se kterou měl pět dětí (Markéta, Marie, Rafael, Jiří a František). V pozdním věku se se ženou přestěhoval do Cedar Rapids. Jan Pospíšil zemřel v roce 1913 v Cedar Rapids a byl pochován na zdejším českém hřbitově4.

Z válečných let se po Janu Pospíšilovy zachovalo 40 dopisů, které jsou zveřejněny v Iowa Heritage Digital Collections, jež je součástí iowské státní knihovny (State Library of Iowa).






1 Dnešní Kamenec u Poličky
2 pozdním feudalismu se slovem familiant označoval dědičný nájemce dílu panské půdy (též označovaného jako familie), který vznikl v 18. století (za raabizace) rozdělením panských statků na malé části, jež byly dány jednotlivým rodinám do dědičného nájmu.
3 Podepisováno pro případ dřívějšího konce války, než zmiňovaný časový údaj, na který se ten který upsal.
4 VLHA, Marek: Dopisy z války Severu proti Jihu. Matice moravská, Brno. 2010, str. 69 - 70