Říjen 2012

Nathan Bedford Forrest: Část pátá - Bitva u Brice´s Crossroads

31. října 2012 v 14:54 | A. K.
Forrestovo největší a nejslavnější vítězství se odehrálo 10. června 1864, když se jeho 3 500 mužů srazilo s 8 500 modrokabátníků vedených brigádním generálem Samuelem D. Sturgisem v bitvě u Brice´s Crossroads. K vítězství jej dovedla kombinace skvěle zvládnuté taktiky a pohyblivosti jeho jednotek. Forrest se připravil na odražení útoku pronásledujících federálů, kteří byli vysláni, aby jižanské kavalérii zabránili ve zničení jejich zásobování a opevnění. Když Sturgisovy jednotky dorazily k Brice´s Crossroads, došlo ke srážce s rebelantskou kavalerií.

Mapa bitvy u Brice´s Crossroads

Sturgis nařídil své pěchotě zaujmout bojové postavení a postavit se jižanské jízdě. Federální pěšáci unaveni pochoden a vyčerpáni vedrem nedokázali dlouho odolávat náporu kavalérie a dali se na zběsilý útěk z bojiště. Generál Forrest nechal pronásledovat prchající unionisty a odměnou mu bylo ukořistěných 16 děl, 176 vozů a 1 500 palných zbraní. Během tohoto střetu zemřelo 96 Forrestových mužů, dalších 396 bylo zraněno. Horší ztráty však zaznamenaly šiky Unie - 223 mrtvých, 394 zraněných a 1623 nezvěstných (zajatých, nebo nenalezených mrtvých).

Nathan Bedford Forrest: Část čtvrtá - Bitva o Fort Pillow

30. října 2012 v 19:16 | A. K.
Dne 12. dubna 1864 vedl generál Forrest své jednotky do útoku na pevnost Fort Pillow, ležící v Tennessee na břehu řeky Mississippi.V této bitvě zahynulo mnoho černých vojáků v tmavomodrých uniformách, což vyvolalo dohady, zda Forrest neschválil masakr černochů, kteří se vzdali po pádu pevnosti. Foffestovi muži později tvrdili, že federálové, navzdory tomu, že prchali, měli stále zbraně a stříleli s nimi proti oblehatelům, což nutilo konfederované také střílet pro svoji vlastní bezpečnost. Během těchto inkriminovaných chvil měla stále nad pevností vlát vlajka Unie, což znamená, že obránci se stále nevzdali. Dobové noviny z tenesijského Jacksonu k tomu napsaly: Generál Forrest je žádal, aby se vzdali," ale "to neznámená, že by kapitulaci skutečně přijal". Podobné hlášení přineslo tehdy mnoho jižanských novin.

Soubor: Battle of Fort Pillow.pngMasakr u Fort Pillow

Tato prohlášení však byla v rozporu s výpověďmi přeživších unionistů, stejně tak i s dopisem konfederačního vojáka, který v něm masakr vylíčil. Achilles Clack, voják 20. tenesijské kavalérie napsal své sestře bezprostředně po bitvě:

"Byla to strašná jatka. Slovy to ani nedokážu popsat. Ubozí pošetilí negři mohli běžet až k našim mužům, padnout na kolena a se zdviženýma rukama prosit o milost, ale bylo jim rozkázáno, aby se postavili a pak byli zastřeleni. Já s mnoha dalšíma jsme se pokoušeli ta jatka zastavit a v jednu chvíli se nám to částečně povedlo, ale generál Forrest nařídil, zastřelit je jako psy a tak krveprolití pokračovalo. Nakonec se našim mužům začalo z krve dělat špatně a krveprolití ustalo."

Barevný plakát z roku 1885 znázorňující masakr u Fort Pillow

Ulysses S. Grant vesvých vzpomínkách o incidentu napsal: "Tito vojáci bojovali statečně, ale byli přemoženi. Nechám mluvit Forrestovy telegramy, aby vypověděly, co s nimi udělal." "Řeka byla obarvena po délce 200 yardů krví poražených. Mrtvých bylo více než 500, ale několika důstojníkům se podařilo uprchnout. Mé ztráty se rovnaly dvaceti mrtvým. Předpokládám, že tato fakta ukáží Seveřanům, že černí vojáci se nemohou vyrovnat Jižanům."

Následně Forrest podal hlášení, ve kterém vynechal pasáže zmiňující se o šokujících nehumánních skutečnostech.

Historici se rozcházejí ve výkladu událostí ve Fort Pillow. Richard Fuchs uzavírá: "Události ve Fort Pillow, to byly jednoduše orgie smrti a hromadné lynčování splňující kritéria nejpodlejšího chování - úmyslné vraždy - z nejodpornějších důvodů jakými jsou rasová a osobní nenávist."

Andrew Ward bagatelizuje polemiku, "Ať už byl masakr promyšlený, nebo spontánní, neřeší zásadnější otázku, zda se masakr konal ... a to určitě ano a myslím, že v každém slova smyslu."

Nathan Bedford Forrest: Muž jež dal jméno Forrestu Gumpovi

30. října 2012 v 14:44 | A. K.
Osobnost Nathana Bedforda Forresta pronika i kultovního snímku světové kinematografie Forrest Gump. Stejnojmenný hlavní hrdina dostal jméno právě po tomto generálovi Konfederace.

Hned v úvodu filmu Forrest Gump osvětluje, jak ke svému jménu přišel:

"Když jsem se narodil, máma mě pojmenovala po velkým hrdinovi z občanský války, generálu Nathanu Bedfordu Forrestovi. Říkala, že jsem s ním trochu příbuznej. On totiž založil takovej spolek - Ku-Klux-Klan. Oblékali se do hábitů a prostěradel a dělali, že jsou bubáci nebo strašidla nebo tak něco. Dokonce i na koně dávali prostěradla a pak na nich jezdili. No, každopádně, takhle jsem přišel ke svýmu jménu - Forrest Gump."


Nathan Bedford Forrest: Část třetí - "Čaroděj v sedle"

30. října 2012 v 0:32 | A. K.
Forrest se poprvé vyznamenal v únoru 1862 v bitvě o Fort Donelson. Jeho kavalérie zajala dělostřeleckou baterii federálů a poté prolomila unionistické obležení pod velením generálmajora Ullyssese S. Granta. Forrest shromáždil téměř 4 000 vojáků a převedl je přes řeku. Několik dní po Fort Donelsonu, hrozilo dobytí Nashvilu, Forrest zde převzal velení ve městě. Vybavení zdejších průmyslových závodů mělo hodnotu mnoha milionů dolarů, tudíž Nathan B. Forrest zařídil jeho včasnou přepravu na bezpečná místa a zároveň nechal evakuovat několik vládních úředníků.

O měsíc později se dostal zpět do bojové akce v bitvě u Shilohu (6. - 7. dubna 1862). Zde se zrodila legenda, která se dodnes traduje: Po bitvě u Shilohu jeho muži kryli u Fallen Timbers ústup konfederačních jednotek ke Corinthu. Během hlídkování na hřebeni nad údolím zahlédli rebelové předsunuté jednotky Grantovy armády. Forrest pocítil svou šanci a ihned vydal rozkaz k útoku. Jezdci se přiřítili dolů ze srázu a když je překvapení unionisté spatřili, většina z nich začala před jižanskou kavalerií prchat. Kdo zůstal stát byl sražen mohutnou střelbou z brokovnic a revolverů. Federální kavaleristé zahájili zmatenou střelbu do vzduchu a začali ustupovat. Když to Forrest uviděl, obrátil se proti zformované brigádě yankeeské pěchoty a za mávání šavlí zavelel ke steči na nepřítele. Ve zmatku si ovšem neuvědomil že je sám, neboť jeho vojáci byli zaneprázdněni odzbrojováním zajatců a začínali se stahovat. Plukovník Forrest se tak jako jediný ocitl v modrém moři seveřanských uniforem.
"Zabijte ho! Sundejte ho z toho koně!" To ale nebylo snadné, kůň byl velice mrštný, kopal kolem sebe a Forrest se zběsile oháněl svou šavlí. V jednu chvíli jeden modrokabátník odstoupil, strhl z ramene pušku, namířil na Forresta a natáhl kohoutek....
Kulka Forresta zasáhla do zad a tlaková vlna ho málem vyhodila ze sedla. V tu chvíli Forrest poznal, že je zle a z posledních sil si začal klestit cestu z masy tmavomodrých uniforem. Sekl jednoho vojáka do krku, vytáhl ho za sebe na koně a vyrazil tryskem zpět k jižanským liniím, majíc federála za svými zády jako štít před nepřátelskými kulkami. Jakmile byl mimo dostřel, shodil nešťastníka dolů a vyjel vzhůru na hřeben kde už na něj čekali jeho muži strnulí v němém úžasu. O týden později mu pak chirurg bez použití anestezie (nebyla k dispozici) vyjmul kulku z těla. Forrest tak pravděpodobně kvůli zmírnění bolesti absolvoval operaci pod značným vlivem alkoholu.

Od začátku léta pak velel nové brigádě "zelené" kavalerie. V červenci táhl do středního Tennessee s rozkazem zahájit nájezd kavalérie. 13. července 1862, vedl úspěšně svou brigádu čítající 1 400 mužů, do první bitvy o Murfreesboro. Velitel federálních jednotek ve městě, brigádní generál Thomas Thurpin Crittenden, k tomuto útoku poznamenal:


"Síly útočící na můj tábor se skládaly z prvního pluku texaských jezdců (Texas Rangers) [8. texaské kavalérie, Terryho texaských jezdců, atd.], plukovník Wharton a prapor prvního pluku georgijských jezdců, plukovník Morrison a velký počet občanů Rutheford County, mnoho z nichž nedávno složilo přísahu věrnosti vládě Spojených států. Mezi útočníky byla také celá řada černochů, kteří se připojili k texaským a georgijským vojskům. Byli vybaveni a ozbrojeni a během dne se několikrát střetli s mými vojáky."

Nathan Bedford Forrest byl následně 21. července 1862 povýšen do hodnosti brigádního generála a bylo mu svěřeno velení brigády kavalérie. V prosinci 1862 byli Forrestovi veteráni, navzdory jeho protestům, přeřazeni pod velení jiného důstojníka. Forrest tak musel postavit novou brigádu složenou z přibližně 2 000 nezkušených nováčků, kteří povětšinou neměli ani zbraně.

Nathan Bedford Forrest at Fallen TimbersNathan Bedford Forrest se probíjí z obklíčení u Fallen Timbers

Generál Bragg znovu nařídil uspořádat nájezd, tentokrát do západního Tennessee za účelem narušit komunikaci unionistických sil generála Granta, které ohrožovaly mississippský Vicksburg. Forrest protestoval, že posílat nevycvičené muže za nepřátelskou linii je sebevražedný čin, ale Braxton Brag trval na svém. Na tomto nájezdu, ukázal Nathan svoji genialitu, která vedla k tomu, že tisíce federálních vojáků bylo zapojeno k nalezení jeho rychle se pohybujících jezdců. Ti nikdy nezůstávali dlouho na jednom místě, aby nemohli být napadeni. Forrest vedl během nájezdu své jednotky daleko na sever, až k břehům řeky Ohio v jihozápadním Kentucky. Na základnu v Mississippi se vrátil s více muži, než s kolika výpravu započal. V této době již byli všichni jeho muži vyzbrojeni zbraněmi zajatých nebo zabitých federálních vojáků. Výsledkem tohoto nájezdu byl odklad tažení sil Unie na Vickburg. Jeden z blízkých přátel U. S. Granta se po válce vyjádřil: "On (Forrest) byl jediným konfederačním kavaleristou, který nadělal Grantovi hodně strachu."

Forrest vedl nadále své muže během menších operacích až do dubna 1863. Poté jej konfederační armáda převelela do severní Alabamy a západní Georgie, aby se postavil a ubránil 3 000 kavaleristům Unie pod velením plukovníka Abela Streighta, přičemž jeho oddíly byly daleko méně početné. Streight měl rozkaz přerušit železniční trať jižně od Chattanoogy a odříznout generála Bragga od zásobování a tím jej přinutit, aby ustoupil do Georgie. Forrest naháněl se svojí jízdou Streightovi muže po šestnáct dní a znepříjemňoval jim celou cestu. Proto si plukovník Streight kladl za hlavní cíl - uniknout Forrestovým jednotkám a zbavit se tak pronásledování. 3. května Forrest dohnal unionistickou kavalérii poblíž alabamského Cedar Bluff. Konfederovaných kavaleristů bylo méně než protivníkových a v této chvíli přichází na řadu Forrestova geniální myšlenka a taktický tah. Část své jednotky nechal nastoupit před kopec kruhového půdorysu, zatímco druhou část nechal po vrstevnici obcházet kopec. To způsobilo, že federální vojsko nabylo dojmu, že se před nimi shromažďuje mnohem silnější protivník. To způsobilo, že plukovník Streight se bez boje vzdal s celou jednotkou čítající 1 500 mužů.

Forrest potom sloužil v rámci hlavní armády v bitvě u Chickamaugy (18. - 20. září, 1863). Pronásledoval se svou kavalérií ustupující armádu Unie a zajal stovky jejích vojáků.

Stejně jako mnoho jiných pod Braggovým velením naléhal na okamžitý protiútok a znovudobytí Chattanoogy, která padla před pár týdny. To však Bragg neudělal, což Forrest nemohl pochopit. Nathan B. Forrest byl z toho tak konsternován, že generálu Braggovi vyhrožoval, že ho zabije v souboji. Načež byl převelen do Mississippi. Dne 4. prosince 1863, byl Forrest povýšen do hodnosti generálmajora.

Nathan Bedford Forrest: Část druhá - Začátek války

29. října 2012 v 14:11 | A. K.
Nathan Bedford ForrestPo vypuknutí války se Forrest vrátil do Tennessee, narukoval do armády Konfederace a jeho výcvik začal ve Fort Wright. 14. července 1861 vstoupil do kanceláře kapitána Josiaha Whitea a přihlásil se, společně se svým bratrem Jeffreym a patnáctiletým synem Williamem, jako dobrovolník do jeho roty E tenessijských jízdních střelců. Když viděl, jak špatně jsou vojáci vybaveni, nabídl Forrest, že koupí koně a vybavení za své vlastní peníze pro celý tento pluk tennesijských dobrovolníků.

Jeho nadřízení důstojníci, a dokonce i guvernér Isham G. Harris byli překvapení, že někdo tak bohatý a vysoce postavený jako Nathan B. Forrest, se přihlásil dobrovolně do armády, zvláště když velcí plantážníci byli osvobozeni od služby. Pověřili jej tedy, aby již v hodnosti podplukovníka sestavil a vycvičil prapor konfederačních jezdců. V říjnu 1861 mu bylo svěřeno velení pluku, "Forrestova sboru kavalérie". Ačkoli Nathan B. Forrest neprodělal žádný formální vojenský výcvik a neměl v tomto ohledu žádné zkušenosti, prokázal své vůdčí schopnosti a brzy slavil úspěchy se skvěle zvládnutou taktikou boje.

Přestože Tennesee se stalo státem Konfederace, obyvatelé z tohoto státu vstupovali do obou z nepřátelených armád. A tak v armádě Konfederace sloužilo více než 100 000 mužů z Tennessee (což je vzhledem k počtu obyvatel nejvíce z celé Konfederace) a armáda Unie získala z tohoto státu do svých služeb okolo 50 000 mužů.

Zpátky ale k nově vznikajícímu pluku Nathana B. Forresta. Forrest, aby získal potřebné muže k sestavení pluku, rozeslal výzvy, ve kterých stálo: "Hledají se muži s dobrým koněm a dobrou zbraní". Text pokračoval a v závěru pak stálo: "jestli se chceš pobavit a zabít pár Yenkees..."

Nathan B. Forrest měřil 188 cm a vážil 95 kg, čož bylo, zvláště k průměrnému vzrůstu v této době, nejen respekt budící, ale také impozantní. Využíval dovednosti drsného jezdce a hbitého šermíře. (Byl také znám tím, že svou šavli měl nabroušenou po obou stranách.) Historici došli k záveru, že Forrest během války mohl zabít více než 30 nepřátelských vojáků. Ovšem ne všechny Forrestovy oběti pocházely z řad protivníka. Poručík A. Wills Gould, důstojník dělostřelectva pod Forrestovým velením byl přeložen pravděpodobně proto, že pod jeho velením se během bitvy u Day´s Gap nepřítel zmocnil jeho děl. 14. června se Gould kvůli jeho přeložení s Forrestem pohádal a hádka vyvrcholila v šarvátku, při které byl Forrest postřelen do kyčle a Gould smrtelně pobodán.

Forrestovo velení zahrnovalo také doprovodnou rotu (Escort company - což byla speciální jednotka), pro kterou byli vybíráni ti nejlepší vojáci, které měl k dispozici. Byla to elitní jednotka čítající v závislosti na okolnostech a době 40 - 90 mužů.

Nathan Bedford Forrest: Část první - Předválečný život

29. října 2012 v 12:27 | A. K.
Nathan Bedford Forrest se narodil v chudé rodině v lesích bedfordského okresu ve státě Tennessee. Byl nejstarší z 12 dětí kováře Williama Forresta a jeho ženy Miriam Beckové. Forrestova rodina pocházela z Virginie, ještě před válkoou o nezávislost se přestěhovala do Severní Karolíny, kde se její členové zúčastnili bojů s Angličany. Odtud se posléze Forrestovi znovu přesunuli, tentokrát do Tennessee. Přibližně ve stejné době se do Tennesse dostala také rodina Beckova, která sem přišla z Jižní Karolíny. Nathan měl sedm bratrů a čtyři sestry, ovšem dospělého věku se ze všech sourozenců dožilo jen šest chlapců a jedna dívka.

V roce 1834 se Nathan B. Forrest přestěhoval s rodinou do mississippského okresu Marshall, kde po třech letech zemřel jeho otec (1837) a Nathan se tím stal hlavou celé rodiny. V roce 1841 začal v mississippském městě Hernando obchodovat společně se strýcem Jonathanem Forrestem. Ten byl zabit v roce 1845 během potyčky s bratry Matlockovými. Jako odvetu za strýcovu smrt Nathan zastřelil dva z nich pistolí a další dva zranil nožem, který po nich vrhl. Zajímavostí je, že jeden z bratrů, který svá zranění přežil, posléze sloužil pod Forrestovým velením v občanské válce.

V tom samém roce, tedy přesně 25. dubna 1845, se Nathan Bedford Forrest oženil s Mary Ann Montgomeryovou. S tou měl dvě děti; syna Williama Montgomeryho Bedforda a dceru Frances (nebo také Fanny). Syn dostal jméno po Nathanově otci a prostřední jméno vycházelo z matčina jména za svobodna. Frances byla pojmenována po Nathanově sestře - dvojčeti. Frances se nedožila dospělosti a zemřela, když jí bylo 5 let.

Nathan se v následujících letech stal obchodníkem, plantážníkem a otrokářem, který vlastnil spousta bavlníkových plantáží s otroky v deltě Tennessee. Byl také obchodníkem s otroky, jehož "firma" sídlila v Adams street v Memphisu. V roce 1858 byl za demokraty zvolen do rady téhož města. Forrest podpořil svou matku a své mladší bratry nechal poslat na vysokou školu. Na počátku občanské války byl již milionářem a jeden z nejbohatších mužů na americkém Jihu, který nashromáždil do té doby, dle jeho tvrzení, majetek v hodnotě 1,5 milionů dolarů.

reklama Forrestovy firmy obchodující s otroky

Před občanskou válkou byl známy jako memphiský spekulant a mississippský hazardní hráč. Nějakou dobu byl kapitánem lodi plující mezi Memphisem a mississippským Vickburgem. Jak jeho jmění rostlo, především díky spekulacím, koupil si dvě plantáže nedaleko Goodrich´s Landing u Vickburgu, kde pracovalo, dle jeho nekrologu, několik set otroků. Byl též známý jako muž pochybného původu, chytrý spekulant, obchodník s černochy a muž vyhledávající souboje, ale také jako člověk s obrovskou energií a odvahou.


Datum secese v porovnání k počtu černošské populace v roce 1860

26. října 2012 v 23:37 | A. K.
Datum secese v porovnání k počtu černošské populace v roce 1860


STÁT
DATUM SECESE
OTROKŮ^
SVOBODNÍ ČERNOŠI *^
CELKEM ČERNOCHŮ^
JIŽNÍ KAROLÍNA
20. prosince 1860
57,2%
1,4%
58,6%
MISSISSIPPI
9. ledna 1861
55,2%
0,1%
55,3%
FLORIDA
10. ledna 1861
44,0%
0,7%
44,6%
ALABAMA
11. ledna 1861
45,1%
0,3%
45,4%
GEORGIA
19. ledna 1861
43,7%
0,3%
44%
LOUISIANA
26. ledna 1861
46,9%
2,6%
49,5%
POPULACE CELKEM PRVNÍCH ŠESTI STÁTŮ. KTERÉ PROVEDLY SECESY
-
48,8%
0,8%
49,6%
TEXAS
1. února 1861
30,2%
0,1%
30,3%
VIRGINIA
17. dubna 1861
30,8%
3,6%
34,4%
ARKANSAS
6. května 1861
25,5%
0,1%
25,6%
TENNESSEE
7. května 1861
24,9%
0,7%
25,5
SEVERNÍ KAROLÍNA
11. května 1861
33,4%
3,1%
36,5
POPULACE DALŠÍCH PĚTI STÁTŮ, KTERÉ SE PŘIPOJILY K SECESY
-
29,4%
2,0%
31,4%
KENTUCKY
-
19,5%
0,9%
20,4%
MARYLAND
-
12,7%
12,2%
24,9%
DELAWARE
-
1,6%
17,7%
19,3%
MISSOURI
-
9,7%
0,3%
10,0%
POPULACE OTROKÁŘSKÝCH STÁTŮ, KTERÉ SE NEPŘIPOJILY K SECESY
-
13,7%
3,8%
17,5%





* Zahrhnuje všechny osoby afrického původu.

^ Všechna procenta jsou zaokrouhlena na nejbližší desetinu.

Procentuální zastoupení měststkého obyvatelstva v letech 1790 - 1860

26. října 2012 v 17:51 | A. K.
Procentuální zastoupení měststkého obyvatelstva v letech 1790 - 1860

ROK
BUDOUCÍ STÁTY KONFEDERACE *
VIRGINIA
OSTATNÍ STÁTY
1790
1,97
1,78
6,99
1800
2,36
2,62
8,15
1810
3,18
3,63
9,38
1820
3,34
3,78
9,12
1830
3,87
4,82
11,21
1840
5,05
6,92
13,45
1850
5,86
7,97
19,33
1860
6,89
9,50
24,72


* V budoucích státech Konfederace jsou započteny pro rok 1790 státy Virginia, Severní Karolína, Jižní Karolína, Georgia a Tennessee; k pozdějším datům jsou zohledněny i státy Alabama a Mississippi (1800), Louisiana a Arkansas (1810), Florida (1830), and Texas (1850).

John Brown: Krev milionů (2. 11. 1859)

25. října 2012 v 22:46 | A. K.
Když se v roce 1856 vplížila smrt do planin Kansasu, hlavním postrachem kraje se stal abolicionistický a náboženský fanatik John Brown (1800-1859). Jako pomstu za útok na otroky v Lawrence zabil Brown chladnokrevně, společně s pěti svými syny, pět neozbrojených mužů - a ačkoli musel poté bojovat o vlastní život, kdy byl pronásledován, pokračoval ve své pomstě, při které byla pálena úroda, kradeni koně a muži byli přepadáni. O tři roky později se společně s asi osmnácti svými přívrženci zmocnil federálního skladiště zbraní v Harpers Ferry ve Virginii, čímž se snažil podněcovat vzpouru otroků. Při tom bylo ale zabito několik obyvatel včetně svobodného černocha. Vzbouřenci odolávali útokům virginských milicionářů a jednotce námořnictva vedené plukovníkem Robertem E. Leem do té doby, než všichni až na dva muže byli mrtví nebo zranění. Během soudního procesu byl John Brown shledán vinným z vlastizrady, z podněcování vzpoury proti otroctví a vraždy prvního stupně. O dva dny později pronesl na lavici obžalovaných výše uvedenou řeč.
Útok Johna Browna odstartoval řetěz událostí, které později vedly k válce. Poté, co byl Brown popraven, byla jeho památka zvěčněna v písni na melodii "Bojovné písně republiky" (Battle hymn of the Republic), která byla zpívána během války vojáky Unie: "John Brown mrtev je a jeho tělo tlí, jeho duch však kráčí dál".


John Brown: Krev milionů (2. 11. 1859)

Řeč Johna Browna před charlestonským soudem

Rád bych, pokud soud dovolí, řekl pár slov. Především popírám vše, kromě toho, co jsem zde již přiznal - a to, úmysl osvobodit černochy. Měl jsem v úmyslu vyřídit tuto záležitost čistě a rychle. Stejně tak, jak jsem to učinil minulou zimu, kdy jsem z Misssouri odvedl otroky bez jediného výstřelu na obou stranách, provedl je zemí a nakonec je dostal do Kanady. Měl jsem v úmyslu provést to samé znovu ve větší míře. To bylo vše, co jsem zamýšlel. Nikdy jsem nechtěl vraždit, zradit vlast, ničit majetek, povzbuzovat nebo podněcovat otroky ke vzpouře nebo připravit povstání.
Mám další námitku; je nespravedlnost, že bych měl být takto potrestán. Prováděl jsem vše způsobem, který jsem přiznal, a co jsem přiznal bylo také zcela prokázáno (a obdivuji pravdivost a nestrannost většiny svědků, kteří svědčili v tomto případě) - ale činil jsem vše v zájmu bohatých, mocných, vzdělaných, takzvaně důležitých nebo v zájmu jejich přátel - otce, matky, bratra, sestry, ženy, dětí nebo kohokoli jiného z této třídy - trpěl jsem a obětoval jsem, co jsem měl. To by mělo být správné; a každý muž u tohoto soudu by to měl považovat za skutek zasluhující spíše odměnu než trest.
Tento soud uznává, alespoň se tak domnívám, platnost Božího práva. Viděl jsem tu líbat knihu, kterou pokládám za Bibli nebo alespoň za Nový zákon. Ten mě učí a říká, že vše, co mi kdo udělá, mu mohu také já udělat. Kromě toho mě také učí, abych "pamatoval na ty, kdož jsou spoutáni v poutech". Snažil jsem se řídit se tímto učením. Říkám, že jsem příliš mladý na to, abych pochopil, že Bůh nedělá mezi lidmi rozdíl. Ale věřím, že jsem činil vše tak, jak jsem činit měl - což jsem také svobodně vždycky přiznával - v zájmu Jeho bídných hříšníků, kterými pohrdá, správně a ne nespravedlivě. A nyní, pokud je považováno za nutné, abych ztratil život pro podporu zbytku spravedlnosti a smíchal svou krev s krví mých dětí a s krví milionů žijících v tomto otrokářském státě, jejichž práva jsou znevažována špatnými, krutými a nespravedlivými nařízeními, já se podrobím; ať je tak vykonáno!
Dovolte mi říci ještě pár slov.
Jsem zcela spokojen s chováním a zacházením, jehož se mi dostalo během tohoto procesu. Zvážíme-li všechny okolnosti, bylo daleko šlechetnější, než jsem očekával. Ovšem necítím se vinen. Už jsem zde mluvil o tom, co bylo mým úmyslem od samého počátku a co jsem v úmyslu neměl. Nikdy nebylo mým cílem podnikat cokoli proti někomu jinému nebo ohrožovat jeho život, spáchat vlastizradu, podněcovat otroky ke vzpouře nebo podporovat všeobecnou vzpouru. Nikdy jsem žádného muže nepodporoval v tomto záměru, ale naopak jsem vždy od toho všechny zrazoval.
Dovolte mi také říci pár slov o tom, co pronesli někteří z mých druhů. Slyšel jsem, jak někteří prohlásili, že jsem je přiměl k tomu, aby se ke mně připojili. Ale opak je pravdou. Neříkám to proto, abych jim ublížil a urazil je, ale proto, abych politoval jejich slabost. Není mezi nimi nikdo, kdo by mě následoval bez vlastního souhlasu a většina z nich to dokonce činila na vlastní náklady. Většinu z nich jsem nikdy neviděl a nikdy s nimi nemluvil do té doby, kdy se ke mně připojili. Hovořil jsem zde za účelem objasnit a vysvětlit vám vše, co jsem vykonal.
Tímto jsem skončil.