Dopis Jana Pospíšila ze dne 30. června 1863

13. listopadu 2013 v 22:44 | A. K.
State Mississippi
Psáno dne 30ho června 1863
Moje drahé rodiče, bratře a švagrová, moje přán jest aby vás tyto řádky při dobrém a stálém zdraví natrefit mohly, alespoň tak jako i já zdráv jsem. Já jsem od vás obdržel psaní dne 29. tohoto měsíce. S velikou dychtivostí jsem ho otevřel a v něm vyrozuměl že se ještě ve zdraví vynacházíte. Jen to mně trošku zamrzelo, že jste tam n půlnoci pořád v jakémsi trápení ducha a ve straších, jak to dopadne s tou vojnou. Ale nic si z toho nedělejte, odhoťte to od sebe a buďte veselí tak jako prve, neboť vám to přílišné starání a trápení ducha nic nepomůže a těm babskejm báchorkám, které se tam pořád přemílají, nic nevěřte, neboť ten kdo něco ví a něco zkusil,






ten zajisté nic tak marného nemá co povídat. Takového člověka jen stčit sem dolů, který by rád něco prorokoval, aby dříve něco překousl a potém ať žvachtá. Dále naše pokračování jest den po dni lepší, zase jsme udli pěkný pokrok dne 25. tohoto měsíce. To byl zase pěkný bál ve 2 hodiny s poledne ž do 8mi večír. Náš pan jenerál nechal kopat příkopy 5 střevíců hluboké a 3 střevíce široké křížem krážem, až k samým festuňkům, aby se naše vojsko všecko mohlo do těch zákop postavit, aby žádný z těch zajíců nemohl utéct, a nechal podkopat 1 festuňk hluboko a široko a tam se všecko zrychtovalo co k tomu patřilo. A tu se udál šturm na ně, jak








z kanonů tak z kvérů se pálilo a oni si mysleli, že tam na ně poběhnem, tak se nahrnuli do festuňku a naši zapálili prach a festuňk vyhodili do povětří i s mnoha lidma. A teď se zase k tomu rychtuje, že to bude takové zas u jiného festuňku. Troufám, že asi na 4ho července bude nějaké pozdvižení. Bratře, tyto pevnosti dají pěkný práce a špekulace než se to dobyde, ale proto přeci se pokračuje a rebelové slábnou na všech stranách, třebaže nám sami do očí řekli hned po první patálii, teď jste nám vyprášili kabáty, ale než se dostanete k Viksburku, tak z vás ani jeden nebude živ. Ale bohužel, jak se to obrátilo naopak. Oni přivezli 3 kanony z 90ti do Viksburku nazpátek, které








ztratili z patálie a teď už zse jich mnoho pozbyli. A když si někdy z nějakého vypálejí, tak jim to věčně nestojí zato, protože tam nšich letí dvacet najednou. Teď už nočního času, když stojíme stráž, tk stojíme 10 kroků od sebe rebeli a my - o tom dost. Také ti bratře musím oznámit, že si posílám 10 dolarů domů, tak jestli je obdržíš, tak mi zas dej o tom zmínku. To jen na prubu. Dále teď čekej často psaní, já ti budu zas brzy psát, jak jen dostanu příležitost. Dále pěkné pozdravení na bratra a švagrovou u Řeky, aby mně neměli za zlý, že jim nic nepíšu, neboť není času.
John Pospishil









* Poznámka k přepisu: Text dopisu je z kurentu přepsán v zásadě aktuálního českého pravopisu, zkomolené a poněmčené tvary slov jsou pro větší srozumitelnost textu nahrazeny vhodnými ekvivalenty. Hovorová čeština je v textu ponechána.

** Kliknutím na náhled první strany dopisu budete přesměrováni na digitalizovaný originál dopisu uložený v State Library of Iowa.



 

Dopis Jana Pospíšila ze dne 13. června 1863

26. října 2013 v 0:15 | A. K.
State Mississippi
Psáno dne 13ho června 1863
Moje drahé a mnoho vážené rodiče, bratře a švagrová, moje přání jest, by vás těchto pár řádků při dobrém a stálém zdraví natrefit mohlo, aspoň tak jako i já zdráv jsem. Dále co se mého postavení dotýče, to jest tak řka každej den jináč, jednou tak a podruhé - a o tom dost. Také ti bratře musím dát vědomost, že jsem to psaní, co ty jsi mně poslal 24. máje, obdržel dne 3ho června. A ty hlavičky také jsem obdržel jak bratře pravíš, to bylo 26ho máje. Dále bych vám odepsal hned na to, co jsem dostal dne 3ho června, ale napadlo mě, že jsem vám psal 1ho června - takže můžu počkat, až jak to dopadne s Viksburkem. Ale zase nám jdou zprávy z Iowa sem, divné a jinačí, a že tam lidé strachem umírají, že prý






náš regiment je už nadobro rozbit a že Viksburk nedostanem. Tak vám musím o tom také nějakou zmínku učinit, aby jste snad tak neumírali jako jiní. Jest to ovšem dlouhé čekání, jak vám, tak nám, ale což platno, když se to tak nedá lehce dosáhnout, jako se to řekne. Co, proč a jak, o tom by jsme měli mnoho co hovořit, neboť takové zaječí díry a hrby a zmoliny a festuňky, které se táhnou okolo 9ti mil okolo Viksburgu, ty dají špekulace a nějaké práce, než se může směle do nich pustit. 18ho máje se začalo bombardýrování jak z ručnic, tak z děl a nočního času se všemožně pracuje lopatama, špíčákama a ostatně vše, co se potřebuje a střelba obojí z kvérů a z děl, je po celý čas jak ve dne, tak v noci. Ale naše strana už rebelům zkazila mnoho z pevností a kanonů, tak se už pořád čeká, brzy-li






ta pakáž rebelská se vzdá, neboť jim to jináč neukazuje, než se vzdát, neboť už 2 měsíce žijou z hotového. Nic jim odnikud nepřijde a jen lid ztrácej, za jedno střelbou a za druhé jich mnoho dezertýruje nočního času k naší straně. Ale proto si přec myslejí, že jenkové budou muset odtáhnout, že nevydržej to teplo, až bude dýl v létě, ale marné myšlení! Neboť taková armáda, která pozůstává z 100-tisíc mužů a 700 set děl jak velkých tak m., to není žádně pochybnosti, možná že dostanou hezky brzy na hřbet, tak jako u Černý řeky a jinde a jinde. Dále ti bratře, jak se otazuješ, jak to máme se stravou. Bratře, to je k nepoznání, to by jsme zas měli tuze mnoho co hovořit, ale z toho si člověk musí nic nedělat, jen když vidí, že se předci postupuje dále







a dále, a což postele! Bratře, to bych ti přál vidět jaké skvostnosti. To bys ani nepomyslil - ... Ale když si člověk vzpomíná, jak naši staří praotcové také pracovali o ten drahý poklad, tak to všecko leda jaké jaké protivenství jaksi od člověka odpadne. Aspoň si lidé budou Svobody lepší vážit, když zkusejí, jak draze vydobená jest. O tom dost, neboť nemám kdy. Až dostanem Viksburk, jestli budu živ do té doby, tak vám zase nějaký řádek sdělím. Také si myslíme, až se to dostane, že bude brzy konec vojny. Možná, že se přijdem podívat domů aspoň na 20 dnů, když jináč ne - a to se napiju, že těch pár střevíců, jestli že si pamatuješ drahocenná švagrová, mění ho po pěti.
Ostávám váš upřímný Š. B.
J. P.







* Poznámka k přepisu: Text dopisu je z kurentu přepsán v zásadě aktuálního českého pravopisu, zkomolené a poněmčené tvary slov jsou pro větší srozumitelnost textu nahrazeny vhodnými ekvivalenty. Hovorová čeština je v textu ponechána.

** Kliknutím na náhled první strany dopisu budete přesměrováni na digitalizovaný originál dopisu uložený v State Library of Iowa

Dopis Jana Pospíšila ze dne 1. června 1863

17. září 2013 v 13:39 | A. K.
State Mississippi
Psáno dne 1. června 1863
Moje drahý rodiče, bratře a švagrová, moje přání jest, by vás tyto řádky při dobrém a stálém zdraví natrefit mohly, jako i já až dosud živ a zdráv jsem. Já jsem už od vás obdržel dvoje psaní, 1 13. tohoto měsíce a druhé 20. tohoto měsíce, to jest máje, ale na žádné jsem odpověď dát nemohl až dnes. Zajedno jsem neměl kdy a za druhé jsem si myslil, až jak to dopadne, protože jsme byli pořád na marších a bitvy pořád před rukama jsme měli, jak jsem vám zmínku udal dne 9. máje, když jsme z jedné patálie šťastně vyšli, to jsme vám poslal pár řádků, tak nevím, jestliže jste je obdrželi aneb ne. Tedy vám musím oznámit, jak se nám vedlo od té doby. Tehdy jsme táhli zase k nějakému městu jménem






Rejmond, ale drahý přátelé, to byl marš, horko a déšť takový, že jsme až po kolena v blátě šli a místem po pás vodou. Bylo to ovše trošku nepříjemné, ale když jsme se tam dostali, tak jsme byli zase radostí naplněni, neboť už byl náš prapor na kort house. vystrčen po vítězství. To bylo 12. máje. A odtud zase dál, to jest k městu Jackson, to jest kapitál státu. Tam jsme čekali tuhou patáliji, ale naše divize, která pozůstává z 8mi pluků, ta byla vzadu, tak jsme se ani do města Jackson nedostali. 13ho máje tam byla porážka a my jsme 13ho v noci byli v rebelskejch kasárnách v ležení a ráno přiletěla novina k jenerálovi, že je Jackson náš, aby se vrátil ke městu Rajmond nazpátek, tak jsme zase byli jako znovuzrození. Co lidu padlo to nemohu určit, ale zlý to nebylo, protože tam naše







strana pochytala mnoho rebelů a kanónů. A teď zase k Černý řece, ale než jsme se tam dostali, tak byly dvě patálie, v kterých jsme se také vynacházeli. První byla u Edward´s Depot, to byla tvrdá rvačka od 10ti hodin r. až do 6ti večír, ale dobře to dopadlo. Rebelů tam bylo 40 tisíc a nás asi 50. Tam jsme rebelům vzali 17 kanonů a rozbili jsme je rebelové nadobro a pochytali asi 6 tisíc - to bylo 14ho máje. Odtud zase dál u Černý řeky byla zase velká rebelská armáda, ale což platno, zase dostali na hřbet. Tam zase jsme jim vzali 17 velkejch kanónů a rebelů tam pobili tuze moc a pochytali 7 tisíc. Ale z jakejch šerednejch dír a hustejch lesů jsme je vyhnali, to je na podiv, že se to tak dalo dokázat. Tam jsme je vyplatili, oni si zapálili železnickej most, tak když jsme se na ně sesypali, tak oni už nemohli přes most utýct,







tak vběhli do řeky a skoro všecky se potopili. To bylo 16ho máje. Teď zase ve Vicksberku, tady se začala patálije 18ho máje a zase jsme se v ní vynacházeli. Dne 24ho máje, to jest 6tej den boje, to jsme byli jen naše divize v takovém ohni, že jsem to jak živ neviděl. Od 10ti hodin r. až do 6ti večír, že hrom a krupobití ať je jak chce velké, to je nic proti tomu. Také vám musím dt na vědomost, že Mejlou Strým od kostela je zabit a Kristián Klainecht, to jest švagr, také, a Martin Svidenský také, ten je z naší kumpanije. Dále od té doby se jen pořád bombardýruje z kanonů, to jest ze zadu, a z předu zase z kanonových lodí. Těch je zde 28 a pořád dnem nocí do města a do festuňku házej. Máme je už tak obklopený, že se vrtnout nrmůžou a kanonů jsme jim už také mnoho našima kanonama zhubili. Tak se pořád čeká, brzy-li se vzdají. Od dneška jak to bude dopadat nevím, ale naději pevnou mám, že to bude dobře, jestli to dočkáme.

John Pospishil




* Poznámka k přepisu: Text dopisu je z kurentu přepsán v zásadě aktuálního českého pravopisu, zkomolené a poněmčené tvary slov jsou pro větší srozumitelnost textu nahrazeny vhodnými ekvivalenty. Hovorová čeština je v textu ponechána.

** Kliknutím na náhled první strany dopisu budete přesměrováni na digitalizovaný originál dopisu uložený v State Library of Iowa.
 


Dopis Jana Pospíšila ze dne 9. května 1863

15. září 2013 v 23:40 | A. K.
State Mississippi
Psáno 9. máje, 1863
Mnoho a draze vážení rodiče, bratře a švagrová, pořád čekám den po dni, že od vás nějakejch pár řádek obdržím a ono nic, tak s přinucením musím sám. Já jsem vám psal dne 5. dubna a 16. dubna a nic, žádnou zprávu nedostávám. Od Franty Vitouškova jsem dostal 27. dubna, když on mně řekl, že prý je švagrová trošku nemocná. Dále co se mého postavení dotýče, já jsem chvála Bohu až dosavad živ a zdráv a jsem vesel, třebaže jsem už také byl ve velkém nebezpečenství. 30. dubna a 1. máje jsme zde měli jakejsi neobyčejný bál, který se otevřel v 8 ráno a trval do 11ti a podruhé zas v 9 večír až do 11ti. To bylo na řece Mississippi, to bylo 8 kanonovejch lodí, které v sobě obsahovaly 75 ohromnejch a neobyčejnejch kanonů, ty prášily z řeky do festuňku a z festuňku zas na ně. To bych vám přál vědět





a slyšet, jak se všecko třese. To je ukončení jedné bitvy a druhá to následovala nás, když jsme byli převáženi na parníkách z Louisiana státu do Mississippi státu, to jsme nafasovali na 5 dní potravy a teď jsme mašírovali od 1né hodiny s poledne až do 1 s půlnoci, kdež na nás nepřítel v nenádálosti vypálil. To jsme nevěděli ani odkud to přichází, tak jsme se skovali do takových jam a zmolin, až se zpozoruje, jak se postavit máme. Na to ale přijela naše patrije, tak jsme v noci ani nevylezli, naše patrije jim počala zatraceně stápět, neboť jich padlo po jedný ráno 16 lidí a 2 koně, tak museli retetýrivat a přestali na nás pálit, to trvalo od 1h s půlnoci až do 3 do ráno a ráno jsme dostali zase pomoc, ale Rebelové taky, tak se zas otevřel bál o 8. h. ráno a trval až do večera. Ale přec jsme šťastně vybojovali, neboť rebelů leželo 4krát tolik jako nás a co jsme pochytali, to je víc.






Tak se počítá, že pochytaných asi 3 tisíce a zabitých taky asi tolik a ještě jsme jim vzali 7 aneb 8 kanonů. Tak se čeká, že je ta armáda, která se s námi potýkala, skoro zničená. Tak jsme šťastně obdrželi město jménem Port Gibson a festuňk, ten byl jen takový kopec a u samý vody měli kanony zazděný a to jsme jim rozprášili, tak je také náš. To bylo asi 55 mil pod Vigsburkem. Teď zas čekáme jeden bál každou chvíli. Ještě bych zapomněl, z našeho regimentu je zabitých 6 aneb 7 a 10 neb 11 poraněných. Nemůžu určit jménem kteří, ale ze Šrejdrovy kumpanije je Minář Henderson poraněn a John Hwittington od kostela je zabit a z naší kumpanie je raněn první lajtnant jménem John Francisko a jinej žádnej. Páni generálové








byli srdnatí, neboť pořád ve vohni jezdili jako když hrom bije. Náš pan generál jménem Kar, ten když viděl, jak tam po každé ráně padali, tak vzal do ruky klobouk a otáčel okolo hlavy a křičel tejk that jů Godem son of bičes. Dále počasí zde máme pěkný, ale trošku tuze teplý. Korna kde je sázená, ta je už na 3 střevíce vysoká, ale všecko se to zhuntuje, nebo taková armáda něco zajme, když se přistěhuje. Dále přání moje jest, aby vás těchto pár řádků při dobrém a stálém zdraví vynatrefilo. Ostatně tam pozdravuji bratra a švagrovou u řeky a pana Šváchu a dcery jeho a Rohlenovy a Lorencovy na východě a Skalskýho, všecky.
John Pospishil
Brzká odpověď bude se čekat.







* Poznámka k přepisu: Text dopisu je z kurentu přepsán v zásadě aktuálního českého pravopisu, zkomolené a poněmčené tvary slov jsou pro větší srozumitelnost textu nahrazeny vhodnými ekvivalenty. Hovorová čeština je v textu ponechána.

** Kliknutím na náhled první strany dopisu budete přesměrováni na digitalizovaný originál dopisu uložený v State Library of Iowa.

Dopis Jana Pospíšila ze dne 16. dubna 1863

28. února 2013 v 14:20 | A. K.
State Louisiana Psáno dne 16. dubna 1863.
Drahé rodiče, bratře a švagrová, já jsem od vás obdržel psaní dne 12. tohoto měsíce a velice jsem se potěšil, když jsem v něm četl, že jste ještě dosavad živí a zdraví a že si nenaříkáte a také že jste ty peníze obdrželi. Dále, co se mého postavení dotýče, já jsem také ještě dosavad živ a zdráv a jsem veselé mysle, neboť se sem do Louisiany státu pořád vojsko stěhuje, tak možná, že se ani třeba nestane žádné krveprolití. Také generál Grant prej ani nechce, aby se nám tak doráželo, že to bude lepší, když se tam vymořejí hladem. Dále nového vám nemám co psát než toliko to, že dne 13. tohoto měsíce jsme měli tuze krásnej čas. To jsme dostali takovej déšť, že jsme v noci leželi jen tak asi o neb 9 coulů ve vodě. To byl pořádnej fon, hluku dost, a také nějaký Godem vyletěl. To jsme si povídali, jen kdyby někdo tam od nás z Iowy přišel, co by -....-(sic) Dále také bych rád bratře věděl, jak ti také koně sloužej a jaké počasí tam máte, neboť včera sem do Louisiany přijel náš spoludruh jménem Franc Muzik z Iowa City a pravil, že tam byla velká zima, když odjížděl. To bylo dne 9. tohoto měsíce. On byl na felábe. Dále mně také bratře pověz, jakej to tam máte spolek založenej, má to bejt českej spolek,


jak mně Franta Vitoušků psal, že mají českej spolek založenej, že pozůstává z 50ti oudů, ale nic mě nevysvětlil co a jak - to stojí jen, že že bude pokračovat pro Unii, tak jsem si z toho nemohl vybrat. Také tě bratře prosím, jestli ti to nebude obtížné, kdybys mně mohl poslat za 25 centů těch hlaviček na psaní, bude jich 8 za 25 centů. Neboť tady stojí jeden 10 až 15 centů, tak by mně to bylo zavděk. Dále, jak jsi mně bratře psal, co s těma penězi máš dělat, já také nevím, jak by bylo dobře dělat,ale když se ti nenajde jistej člověk abys jich mohl půjčit, tak je nech ležet, ať už z nich nic nejde. Alespoň se neztratěj, třeba že já to také cejtím, že je to jakési obtížné pořád se o ně starat, ale když mně to Pán Bůh dá někdy dočkat a přišel zase domů, tak to zase spořádáme. Také mně piš, jak se tam bratrovi u Řeky vede, jaké kšefty vede a jak mu slouží prám, jestli mu ho voda nevzala, protože jsem slyšel, že prej se topil, ale jakou příčinou nevím. Dále také , jak se vynácházejí Skalskej, jak se jim tam líbí, také jak se tam mají Šváchovi mně pověz, jestliže jsou holky už některá vdaná a neb ne.
Ostatně vád tam všecky pod ochranu toho svrchního odevzdávám až do shledání.
Adresu pište takto, John Pospishil, 22 Reg Iowa Voll. Co K.,
J. Pospishil, camp near Vicksburg, La.



* Poznámka k přepisu: Text dopisu je z kurentu přepsán v zásadě aktuálního českého pravopisu, zkomolené a poněmčené tvary slov jsou pro větší srozumitelnost textu nahrazeny vhodnými ekvivalenty. Hovorová čeština je v textu ponechána.

** Kliknutím na náhled první strany dopisu budete přesměrováni na digitalizovaný originál dopisu uložený v State Library of Iowa.

Dopis Jana Pospíšila ze dne 5. dubna 1863

28. února 2013 v 14:14 | A. K.
State Louisiana, psáno dne 5. dubna 1863
Drahé rodiče, bratře a švagrová, pořád čekám den po dni, že snad od vás nějakou zprávu obdržím, jak se tam dosud vynacházíte, aneb jste-li živí a zdraví, aneb ne. Jest mně to velice divný, že pořád nic, nebo%t jsem vám psal hned zpočátku března a dosud jsem žádnou zprávu nedostal. Dále také vám musím dát na vědomost, že se v Iron Mountain už nezdržujem. Tam odtud jsme mašírovali 50 mil k řece Mississippi, do města jménem St. Genevieve. Tam jsme sedli na parník a jachali jsme dolů a dolů a pořád dolů,až jsme se ocitli jen 15 mil od Vicksburgu, kdež jest pořádná armáda, pohromadě je nás zde 170 tisíc. Přál bych vám to vidět, drazí rodiče, takovou sílu lidstva, koní a kanónů. Ani si člověk neumí pomyslit, co se za rok změní, kam se za rok dostat může a jak se s jedním zatočí. Teď, ale vám nemůžu o ničem velkou zprávu dát, jak to s Vicksburgem dopadne, protože teď jsme jako slepí, nic se nedozvíme co a jak, až když už jsme na cestě. 3. tohoto měsíce, to jest právě na Velký Pátek, jsme vymašírovali do patálie, a když jsme byli asi 6 mil, tak jsme měli sedat na parníky a do Vicksburgu a on nepřijel, tak jsme se zase domů vrátili. Tak nevíme, kterou hodinu zae na nás přijde z ničeho. Drazí rodiče, nemám tak strach, jako z nemoci, neboť tady vojsko tuze stůně, z těch pinulek, které lítají okolo uší, jako když prší, z těch si tak mnoho nedělám, jen když trefí, aby byl hned konec - neboť jsou zde doktoři hovada, nic nerozuměj a potom neuváženost hrozná. Dnes právě umřel jeden z naší kumpanie a stonal jen 5 dní. Byl to jeden Angličan.

Také vám musím dát vědomost, že jsem vám poslal v tom prvním psaní 10 dolarů a zas v tom druhém jsem vám poslal 20 dolarů, ale těch 20, to po expresu do Cedar Rapids. Tak dosavad nevím nic, jak to dopadlo, jestliže jste je obdrželi, aneb ne, jak toto obdržíte, tak mně zkrátka odepište. To bylo asi 5. března. Dále také vám musím dát vědomost, jaký počasí zde máme, teplo a sucho a stromoví je už odkvetlý a všecko to jaksi podivně kouká jináč než tam v Iowě, také vám se musím pochlubit, že jsem už také viděl divnou zvěř, medvěa a jiné a jiné. Teplíčko se okazuje jakési shnilé, dnes je už tak, jako v Iowě v červnu. Rád bych s vámi někdy byl a trošku poseděl a pohovořil, ale když jináč nemohu skrze tak velkou vzdálenost, která jest okolo 1 100 mil čítaná, tak aspoň perem pár řádek jednou za čas musím vám poslat. Také mně dejte nějakou známost o bratrovi a švagrové od řeky, jak se jim tam vede, Také vám musím dát vědomost, že jsem zde aneb na cestě mluvil s Christiánem Kleinknechtem a on mě neznal, až jsem mu pověděl, kterej já jsem. A Bil Mičl, cos ty bratře s ním mluvil v Rapicích, ten zde také byl, on už s regimentem není, je na parníku. Adresu piště takto, Camp Milligons, Bend, La,22 Reg Iowa Voll. inf, Co. K. Brzká odpověď bude očekávaná.
John Pospishil





* Poznámka k přepisu: Text dopisu je z kurentu přepsán v zásadě aktuálního českého pravopisu, zkomolené a poněmčené tvary slov jsou pro větší srozumitelnost textu nahrazeny vhodnými ekvivalenty. Hovorová čeština je v textu ponechána.

** Kliknutím na náhled první strany dopisu budete přesměrováni na digitalizovaný originál dopisu uložený v State Library of Iowa.

Dopis Jana Pospíšila ze dne 27. února 1863

26. února 2013 v 21:38 | A. K.
Psáno dne 27. února 1863
Drahý bratře, na vědomost tobě dávám, že jsem si poslal 20 dolarů po expresu. Adresu jsem musel postavit do Cedar Rapids, protože expres do Banner Valley nejde, tak tě bratře prosím, kdybys byl tak hodný a do Rapids došel a co od nich přijde, platit, tak vyplať. A to psaní, co jsem tobě psal dne 26. února, v tom jsem také poslal 10 dolarů na zkoušku, tak mně brzce odepiš, jestliže ti to nebude obtížné. Bez toho ti to bude divný, proč jsem je neposlal všecky pohromadě. Já sjem si nedůvěřoval, že se tak brzo k železnici dostanem.







Protož tobě musím také na vědomost dát, odkud jsou poslaný, z Iron Mountain, To jest místo tuze maličké, i dále je v něm aneb okolo něho tuze velká síla železné rudy, je taková slejvárna zde, na to to je hezký podívání. Dále nevím, jak zde budem dlouho, až se dostanem jinde, tak vám zase budu psát.
John Pospishil
Pozdravuju také bratra a švagrovou u řeky.











* Poznámka k přepisu: Text dopisu je z kurentu přepsán v zásadě aktuálního českého pravopisu, zkomolené a poněmčené tvary slov jsou pro větší srozumitelnost textu nahrazeny vhodnými ekvivalenty. Hovorová čeština je v textu ponechána.

** Kliknutím na náhled první strany dopisu budete přesměrováni na digitalizovaný originál dopisu uložený v State Library of Iowa.

Dopis Jana Pospíšila ze dne 26. února 1863

24. února 2013 v 23:54 | A. K.
Psáno dne 26. února 1863
Moje drahé rodiče, bratře a švagrová, zase jsem se potěšil, když jsem od vás dne 24. tohoto měsíce psaní obdržel a v něm četl, že jste všichni živí a zdraví. Musím vám oznámit, že jsem ještě až dosud zdráv, ale co se mého postavení dotýče, teď je to každej den jináč, neboť jsme dne 27. ledna z Rolla vymašírovali do města jménem West Plains, tj. 125 mil. Tam jsme byli vyplaceni za tři měsíce. Dostali jsme 45 dolarů. Odsud zas do Thomasville - 40 mil, odsud zas do Eminence - 60 mil, odsud zas do Pilot Knob - 80 mil, to jest dohromady 300 mil. Ale jak se to mašíruje, to jsem vám udal zmínku předešle, jaké krkosrázy a marastě jsme přešli a divné a jiné věci, které leckdo neuhlídá. A jaké noclehy, to je podivný, bláta po uši a teplo a zima a jináč leda jak časem nouze




a časem hojně. Teď asi pojacháme na Vicksburg, ale nevím, jak se tam dostanem, neboť jsou tak cesty zlý, že to není k vymluvení. 4 měsíce byly uplynuly, co jsme leželi v Rolla a ledas jaké věci jsme viděli a zkusili, ale nic proti tomu marši, to jsme nevěděli, ani jaká vojančina jest. Teď bratře mně píšeš, jestli nemám peníze, že mně pošleš. Já mám peněz dost. Raděj bych poslal nějaké domů, ale pořád nemůžu dostat příležitost a nevím, jak to bude, jestli se nedostanem k železnici. Dále také bratře o těch penězích píšeš, abych ti dal zprávu, jak to máš udělat. Já ti uctivě děkuju, že jsi se mně o ně postaral, a když se ti nenajde jistej člověk, tak je upotřebni sám, jen si všecko dobře poznamenej, co jsi kde zaplatil za mě,






však to u mě neztratíš. Nemějte mi za zlé, že píšu tužkou, neboť nemám kdy běhat po inkoustě, Adresu pište tak, jako prve, Saint Louis, Mo, to follow the Reg. 22 kompanie K, Iowa Voluntýrs. Teď vám posílám prozatím 10 dolarů na zkouškum jestli dojde, aneb ne. Ostatně vás pozdravuju a zůstávám Váš upřímný syn, bratr a švagr.
Pište mně hned, jak toto dostanete.












* Poznámka k přepisu: Text dopisu je z kurentu přepsán v zásadě aktuálního českého pravopisu, zkomolené a poněmčené tvary slov jsou pro větší srozumitelnost textu nahrazeny vhodnými ekvivalenty. Hovorová čeština je v textu ponechána.

** Kliknutím na náhled první strany dopisu budete přesměrováni na digitalizovaný originál dopisu uložený v State Library of Iowa.

Dopis Jana Pospíšila z ledna 1863

24. února 2013 v 23:25 | A. K.
Psáno dne 180. (sic)1
Moje drahé rodiče, bratře a švagrová, velice mě to na mysli lehčí, že od vás žádnou odpověď nedostávám na to psaní, které jsem vám dne 13. prosince odeslal. Tak nevím, jestli že jste ho neobdželi, aneb co v tom vězí, anebo jestli že se v nějakém smutném stavu nevynacházíte. Také jsem vám v tom psal, že si posíláme ty fajnový kabáty, já Horák, Bednář, Beneš, do Iowa City, na pana Dostála byla psaná adresa. Tak mě také dejte zprávu o tom, jak to vydapá, jestliže jste ho obdrželi, co jste od něho zaplatili. Teď co se mého postavení dotýče, já jsem chvála Bohu ještě až dosavad živ a zdráv a jináč to ještě uchází, svátky vejroční jsme měli tuze fajnový teplo a sucho.






Sníh jsme ještě neviděli, ale asi 15. tohoto měsíce, to jsme dostali co proto, to pršelo tak, až nám všecko v boudě prolilo. A co na vartě, to byl každej jako myš, to bylo." Zatraceně" jedno za druhým lítalo, až se hory zelenaly. To se také řeka Mississippi tak zbouřila, že se ani naše vojsko nemohlo pro prudkost vody na druhou stranu, to jest na polední stranu2 přeplavit, museli zůstat na místě. Teď jsme dostali zprávu, včera večír sém přišlo psaní od našich krajanů, kteří také se tam vynacházeli u Richmondu, Fredericksburgu, atd. To byli hoši čeští, ti nám psali, jak se jim vedlo na marších, co slepic a hus a dobytka pokradli a snědli. Ale naproti tomu zas co potřebovali sebou to všecko na zádech nést museli, jako boudy, atd. a 16 dní mašírovali. A kdyby to aspoň v Iowě bylo, ale zde je to něco





jiného, když člověk zde z krkosrázu na krkosráz, kámen a pařez a nic jiného pod nohama, než to. Ti hoši povídají, ten 16. den, že již se jim zdálo o čertu, když v nohách měli puchejře jako dvaceti tolary. My už jsme již tají byli tej cti, když jsme mašírovali 9 dní, že když přišla noc, tak měli někteří puchejře. Ale to ještě ušlo, když jen člověk nemusel jít po večeři na vartu a to až do rána. Stranu války to vypadá tak, jednou pobijou a vyženou naši rebelskou rotu a podruhé rebelové vyženou a popálej naše, jak se to stalo minulý týden. Naši vyhnali a opanovali jedno místo a jeden festuňk3 a keler4. A za 3 neb 4 dny zase rebelové chytli od naší armády asi 800 mužů, asi 500 mezků i s vozama a co kde bylo, všecko popálili. Protože







to sebou vzít nemohli, tak to aspoň zničili. Velkého pokroku to nemá. Jak se zdálo, když se sežene ještě 6 000 mužů, pak tu rebelovinu rozbijoum ale to jen proto, že naši generálové nemají nic jiného na starosti, než samý kratochvíle, pití, tance, holky, atd. A když se musejí postavit do boje a prohrají, tak to vytočejí kličkou, že nebyli dost přichystaní, že je rebelové přepadli. Ostatku bych vám měl dost co psát, ale myslím si, že zas podruhé bude něco novějšího, tak prozatím. Ostatně vás všecky pozdravuju, jestli živi jste a zůstávám váš věrný syn
John Pospishil

Také pěkné pozdravení na pana Šváchu a holky jeho a na pana Rohlenu. Také se bratře ptáš, jak to vypadá s tím naším ležením. Takto.






Toto jest naše stavení. Takto se slehneme v noci, do každého toho šráfku si lehne jeden mezi ty dvě linie a na prostředku to kolečko, to jsou kamna. Ta bouda je asi 13 neb 14 střevíců vysoká4. To bych vám přál vidět to večerní slehnutí, jak hezky to vyhlíží, ale málo kterou noc jsme pohromadě, protože musíme pořád přes den na vartu ve dne v noci, to je pořád stejný.















1
V tomto případě poněkud nejasná datace. V digitálním archivu State Library of Iowa je dopis špatně zařazen do listopadu 1862. Jan Pospíšil v dopise zmiňuje dopis odeslaný 13. prosince a pojednává o bitvě u Fredericksburgu, jako o novince, což nás posouvá minimálně do druhé poloviny prosince 1862. Později je v dopise zmínka o výročních svátcích, což jsou v zimním období zajisté Vánoce, což dopis posouvá na konec roku. Ovšem v dopise dále stojí zmínka o dešti asi 15. tohoto měsíce. Z toho lze usuzovat, že již nějaký ten den od 15. uběhl a Pospíšil si již není datem jistý. Pokud si vypomůžeme dalším dopisem Jana Pospíšila, zde uvádí, že 27. ledna odmašírovali z Rolla. Je zřejmé, že o opuštění výcvikového tábora by Pospíšil věděl minimálně den předem, ale v tomto dopise zde žádná zmínka o plánovaném opuštění tábora není. Proto si dovoluji tvrdit, že tento dopis vznikl někdy mezi 18. a 25. lednem 1863.
2 Jih, ve staré češtině též poledne - je to směr Slunce na severní polokouli v poledne v zenitu; odtud i název "polední strana".
3 Pevnost nebo pevnostní vězení
4
Zřejmě něco jako zákop, či opevnění
5 1 střevíc = 31,6081 cm. Vzhledem k tomu, že 13 střevíců odpovídá 411 cm (14 střevíců = 442 cm), je nepravděpodobné, pokud nedošlo k písařské chybě, že tato míra uvádí výšku boudy. Patrně by se mohlo jednat o její průměr.

* Poznámka k přepisu: Text dopisu je z kurentu přepsán v zásadě aktuálního českého pravopisu, zkomolené a poněmčené tvary slov jsou pro větší srozumitelnost textu nahrazeny vhodnými ekvivalenty. Hovorová čeština je v textu ponechána.

** Kliknutím na náhled první strany dopisu budete přesměrováni na digitalizovaný originál dopisu uložený v State Library of Iowa.

Dopis Jana Pospíšila ze dne 13. prosince 1862

22. února 2013 v 14:11 | A. K.
Psáno dne 13. prosince 1862
Moje drahé rodiče, bratře a švagrová, velice jsem se potěšil, když jsem od vás psaní dne druhého tohoto měsíce obdržel a v nem četl, že se při dobrém a stálém zdraví vynacházíte. Teď, co se mého postavení dotýče, já jsem ještě chvála Bohu dosavad živ a zdráv a dobře se mi vede. To, co jste mně psali, že jste slyšeli, že jsem byl tuze nemocný, to není pravda. A teď , že p. Mudroch přijede na dovolenou k Vánocům, to taky není pravda, jak ty mně bratře píšeš. Teď bude jiná dovolená, teď jsme přijeli z marše dne 7. tohoto měsíce a vyjeli jsme 28. listopadu, tak ro trvalo 9 dní. To jsme vyprovázeli vozatajstvo, to proto že jest to nebezpečné pustit takovej transport bez vojska, nebo jich bylo 30 fůr pohromadě. V každém voze jsou 3 páry mezků a magacín velkej, tak kdyby to rebelové byli chytli, tak by si byli pochutnali. To máte vidět, jaké cuky toho jezdectva jest, kolikrát jich jede až 200 pohromadě. My jsme byli asi 70 mil, když si to člověk trochu na mysl předloží, tak to vypadá tak, jako by se ta vojna teprv počínala. Nemějte mně za zlý, že tak špatně škrábu, za jedno neumím a za druhé je trošku špatnej stůl, neboť nemám než můj pinkl a na tom musím psát.

Teď jsme dostali nařízení od generála, že pomašírujem pryč do Arkansasu, kde byla velká bitva dne desátého tohoto měsíce, ale naše strana přeci zvítězila.. Teď se ještě hurá o Richmond, až ten bude náš, tak už to potom půjde. Tady se praví, že se to do dubna skončí, ale ještě se to tvrdit nemůže. Také mně piš, co tam o tom mým stavu vojenském ti zbabělí držej jako j.ž. H. B. vedle tebe atd., kteří by rádi ve svobodné zemi žili, ale pokusit se o to, to ne, aby si ji vydobili. Jen tlachat darebně a jinému se posmívat, to jo; stranu láce a drahoty píšeš, že tam draho co máte koupit, ale zde teprv je draho dvakrát tak jako bylo v Iowa City a ještě to není k dostání. Taky se ptáš bratře, jak tady ten svět vypadá. To vypadá takto, jako jel na poušť, z krkosrázu na krkosráz. Ale taky jsme už viděli pěkný borový les; a počasí jsou tady pořád pěkný, sucho a teplo. Sníh jsme neviděli od té doby, jak jsem ti prv psal, to bylo 25. října, ale byly nějaký mrazy v noci. A stranu našeho ležení, jak se ptáš, jestli nám není zima , to není protože nás je v jedný boudě 20 person a kamna máme v prostředku. Ale tuze se teď nevyležíme v noci, protože musíme bejt na vartě, vždycky přes den to obejde na každého. Stojí nás každou noc 72 person. A když jsme byli

na marši, tak jsme museli v noci stát vartu jednu míli od kempu na každé straně, aby kdyby se rebelové přihnali, mohlo se vystřelit a dát znamení, že se něco stalo. Také jsme už byli jednu noc vzhůru ve frontovém postavení, protože také rána na hlídce vyšla, a to bylo právě o půlnoci. Ale nic nebylo takového, ten muž, co stál na hlídce, slyšel šustot v lese od prasete a on myslil, že to je rebel, tak po něm vystřelil. Musím vám také oznámit, že jsem si tady také dal vykládat karty a ten muž mně povídal, že tam u vás mezi lidma mám nějaký peníze a o ty peníze, že mě jeden kněz, anebo nějakej starej člověk chce připravit. Tak si domýšlím, jestli to není asi p. Kún, a nebo P.W. Teď takjé vám dávám na vědomost, že si pošleme domů ty fajnový kabáty, asi 15. nebo 16. tohoto měsíce, já, Josef Horák a Karel Bednář a Venzl Beneš pohromadě. Až budete mít nějakou příležitost jít do Iowa City, tak se přeptejte u paní Mudrochové, ona o tom bude dobře vědět, protože p. Mudroch také si ho pošle, ale na koho bude adresa, to já nevím. Co od něho přijde platit, tak zaplaťte. My zde nebudem od toho platit, protože oni nám povídají, že nevědí, co to bude koštovat. Až budete odpisovat, tak pište na adresu zas jako prve, ať já jsem kde chci, to mě všude najde.

Také mi dejte na vědomost, až budete odpisovat,jestli tam do Banner Valley přišlo na p. Jana Horáka, to jest mladého Horáka, psaní, jestliže ho tam na poště zastanete, tak ho vezměte a doneste mu ho a řekněte mu, aby ho přečetl, co tam v něm je nového. Já to vím dobře, ale Josef Horák chce, aby to taky tam u vás lidi věděli, co mu píše, jak mu se tu líbí, že se tak špatně s jeho otcem srovnává. On se do Missouri psal, že tam má s Honzíkem velký rozbroje a naříkal sobě. Ostatně vám nemám kdy psát, mohl bych psát třeba celý týden, co jsem viděl. Také jsem zde slyšel, že prý na východu švagrová, to jest mladá Ženíšková, je tuze nemocná, že ji pozdravuju i švagra a Jiříka Lorence, kmotra na východu a Rohlenovy a bratra a švagrovou u Riveru a ostatně všecky známý a zůstávám váš věrný syn až do shledání

Jan Pospíšil
Brzká odpověď bude se očkávat, co tam nového. Také pěkné pozdravení na p. Šváchu a holky jeho.



* Poznámka k přepisu: Text dopisu je z kurentu přepsán v zásadě aktuálního českého pravopisu, zkomolené a poněmčené tvary slov jsou pro větší srozumitelnost textu nahrazeny vhodnými ekvivalenty. Hovorová čeština je v textu ponechána.

** Kliknutím na náhled první strany dopisu budete přesměrováni na digitalizovaný originál dopisu uložený v State Library of Iowa.